22.11. 2009 Jak to má být ...

Dnešní den začal hodně brzo, ve 3/a na jednu volal Jindra, já myslela , že má Ťapinka před barákem taxik domů a ono prd. Oni klucí píchli kolo u káry a neměli sebou ke káře rezervu. Nedalo se nic dělat tak jsem ustrojila Marušku, ta se ani nevzbudila a jeli jsme. Maruška se teda vzbudila až při zamykání bytu, ale udělat to decentně nešlo. Na ruce ditko co má tak 17 kilo a Ťapina se hrnula ven jak zběsilá. Marušku jsme na zen dát nemohla protože měla tlustý ponožky a já myslela, že se nevzbudí, tak jsme ji neobouvala, ale boty vzala preventivně sebou. Nejhorši z celé výpravy byla cesta k autu , Maruška těžká a nemohla jsem ji položit Ťapinka táhla jak o život. Marušku jsem posadila na popelnici , která byla u auta, to už byla vzbuzená a nadšená , že jedeme pomoct strejdovi. Nemít Ťapinu , tak mi ruce, na usazení Marušky do sedačky stačí,a já se nemohla trefit do zámku :o)))) ale zas Marušku sedící v jednu ráno na popelnici si budu pamatovat do konce života :o)))) Ťapinka uvázána na svém místě v autě, Maruška v sedačce a jelo se. Kluci mezitím dojeli k baráku v Ohavči neboť píchli kousíček před ní. Maruška z auta hned vesele volalala „vezeme vám Ťapinku“ :o))) No to nebyl účel výpravy že :o)))) Jindra složila aparatůru do baráku a káru jsme zaparkovali na dvoře a jeli jsme domů. Jediné co se Marušce nelíbylo bylo, že nebyl vidět měsíček :o))) Z pohledu z té lepší stránky byla nádherná hvězdná noc a co doma :o)))) a ráno jsme Marušku ušetřili slz „kde je Ťapinka, protože si jí kluci odvezli. Dostali jsme dorty a zákusky z oslavy , Maruška však krabici odmítala a povídala „nechci žádný dorty, já mám svůj dort s krtečkem“ ale řekla to tak hrdým tónem, že jsem se fakt musela smát :o))) Do pelíšku jsme se dostali asi ve 2 ráno , Maruška překvapivě však vstávala už v 7 ráno. Prd že se dospíme :o))) Ale byla ukručená neboť byla nedospalá,ale nechala jsem jí uzrát do půl devátý pod peřinou s kakaem u pohádek. To už byla v pohodě.

Pak jsme vyrazili spravovat káru , teda kluci, holky, krom mě si hrály na dvoře na honěnou . Co se muselo podniknout technických věcí na základě síly a fyziky , to by asi v noci bylo nereálné. Přes všechnu smůlu bylo to vlaštovčí hnízdo v Ohavči jak když tam má stát. mna káře rezerva, aparatůra naložená , jeli jsme domů, já teda vzala sebou dort, že bych ho odvezla k našim abych pak mohla odpoledne na oslavu už jen s kočárkem. Dort teda přišel lehounce k újmě v oblasti trávníku. Cestoval po táce v každé pidi zatáčce. , Krteček byl s nánosem trávníku a čokolády z krtičiny katapultován až do kaslíku. Ale přežil. Marušce jsem chtěla udělat pár foteček venku za krásného dopoledního světla. Záměr byl fajn, jenže jsme si to špatně vyměřila a Marušku jsme posadila do krásného suchého místa já sama jsme tam měla bahýnko a nešlo mi pořádně zakleknout a pořád něco chybělo. Navíc jsme si nevšimla, že má čepici popotaženou dozadu a místo jejích nezbedných kudrlinek co ji z pod čapky lezou, je ulízlá jak od kravičky :o))) no nic no. Aspoň je dokumentace že bylo krásně, loni touhle dobou byly závěje. Už po cestě mi přišla sms až dojedu k našim ať prozvoním . Důvod byl ten, že Jindrův taťka, si údajně zapomněl v Ohavči tašku s klíči . Vyložila jsem Marušku u našich s tím že na chvíli. Dojeli jsme zpět do Ohavče, nikde nic…no taška byla v kufru auta kterým jsem přijeli… občas se věci přemisťují, to známe ze srazu FFF žééé, no a když se daří tak se daří… :o))) Nakonec jsem to udělali tak, že jsme dojeli na sídliště, já si odvezla auto domů, neboť jsem ho v pondělí potřebovala , Naložila jsem věci jež mi ještě chyběly,, hodili jsme kočárek na káru abychom večer nešli přes celé město kdoví jak dlouho. A Jindra mě odvezl k našim, byl akorát čas oběda.

Najedli jsme se a Maruška si rozbalila dáreček ode mě a od Jindry . Dostala Hvězdičku z nebe co umí 20 vět, Momentálně jí tahá všude, a když ji vypnu , protože mluví furt, tak zas pořád mluví Maruška „proč nemluví „ :o)))) tak si prostě nevyberu :o))) Maruška jelikož ponocovala s Ťapinkou a pak při záchranné akci a přesto vstávala v 7 ráno, tak byla zralá jak hruška, ale uspat jí byl boj. Tak potom prospala přichod gratulantů :o))) stejně jsem ji budila, aby to všechno nezaspala, je úžasná v tom že se dá, že není z těch děti co pak prokručí zbytek dne. Je to sluníčko.

Než se Maruška uvítala se všemi tak už se smrákalo a tak jsem neměla fotky u dortu tak jak jsme si představovala, bud byla ostrá Maruška nebo dort, no. A Maruška se chtěla fotit jen chvíli a já nějak zapomněla na mamčiny bolavé ruce , nějak mě nescvaklo, že já udržím mnohem delší časy a mamča je ráda že zamíří, cvakne a váhou foťáku (a to i kdyby to byl pidikompakt) s ním hne, protože neudrží ruce nahoře. Takže fotky mě s Maruškou , a s Maruškou a Jindrou musím ke koukatelnosti hodně upravit Moje chyba no. Mám v určitých chvílích podlehnout automatu a blesku no, aspoň když ten foťák nedržím v ruce já.

Oslava proběhla v poklidné rodinné atmosféře a diky slivovici kterou přinesl taťkoví k jeho svátku který bude mít za chvíli pili i ti co normálně nepijou. Protože ta slivovice byla tak kvalitní a dobrá že sedla i abstinentům a to dokonce i mamče.Teda nepil akorát strejda Pepík jež měl vlastní vytápění , které se mu neustále zvedalo bez termostatu a skončila až někde okolo 39 a to přijel pouze se zvýšenou teplotou. K večeru jsem měla v sobě 6 plus 4 sklenky višňového aperitivu a nebylo mi vůbec nic. Dokonce i Maruška měla svou premiéru. Když už se sklízelo ze stolu tak jsem ji dala dopít skleničku s jahodovými rychlými špunty , jež byla nalitá nějak navíc a nikdo se jí netknul. Pak jsem šla sklízet ze stolu a Maruška se rozhodla dopíjet toho víc a chytila jednu zapomenutou nedopitou slivovici. No jasně že ji vyprskla se slovy „to není dobrý“ to si v ní jen namočila pusinku , štamprdle zůstalo vlastně celý, ale asi nezapomenu jak Maruška o oslavě svých třetích narozenin poprvé přičuchla ke slivovici a pak po ní krásně voněla , neboť k večeru už nemělo cenu jedno tričko převlíkat. Abych ospravedlnila to voněla po slivovici.. chlast mi teda nevoní vůbec, po předchozích zkušenostech tuplem ne, dech po chlastu mi smrdí, ale.. decentní vůně opravdu dobré slivovice někde v prostoru má něco do sebe.

Ještě jsme v podvečer stihli návštěvu u Horákových , nesli jsme jim kus dortu a dobroty z oslavy. Maruška domu ušla celou cestu sama a poměrně rychle, s Hvězdičkou na zádech a řešila krásný problém.. že přiletěla z nebe . Protože je to jedna z vět co Hvězdička říká. A tak jsem ji při tom nechala, přišlo mi to milý , takový tajemný zázrak, že hračka přiletí z nebe, protože hodné děťátko slaví svůj velký den.

Doma jsem teda zjistila, že Maruška měla celou cestu „kozí nohy“ nevím proč neprotestovala, tyhle boty má tak tak, to musela snad i cítit, nebo že by nic….že by přece jen ta slivovice…(myslím ta ve mně)