Dnes máme sraz ze středná školy po 13 letech, klasicky bývá po 2 letech , ale loni do toho přišly ty nejhorší manévry s Petrem a nebyla síla ani kejchat natož něco pořádat a jiné to za nás neudělá, tak prostě byl až letos. Za rok to srovnáme zas na sudej což :o))) Ač jsme ráno nikde neotáleli autobus do Hořic jsem za Bárou jsem nestihla. Největší zdržení bylo že nejel výtah, a Maruška na každém schodě kručela že se bojí ač chodí po schodech normálně chodí.. a ještě že chce jet se strejdou. Původní plán totiž byl, kdybych v nejhorším nestíhala, že Jindra odveze Marušku k babičkám do Ohavče, jenže to bylo nereálné. Má ho za svýho anděla, ale jít s ní poprvé sám a ještě táhnout z mého auta autosedačku až ke garáži, a bez ni zase nemůže, co kdyby tam stály chlupatý a vůbec to za to nestojí. Takže jsem Marušku odvezla a Jindra pak odvezl mě do Hořic odkud jsme jeli s Bárou do Lázní Bělohrad. Dle fotek to vypadá že jsme se věnovali všem neřestem, ale to dopolední světlo bylo suprácký a tomu zelenýmu kouři se nedalo odolat. A v pivu úplně svítilo. Sešlo ze nás 14 a pil nás úplnej zlomek… no už nejsme nejmladší . Sraz byl božskej jako vždy, jak se sejde tohle zdravý jádro, tak je zábava zaručena. Příběhy se líčit nedají , jsou naše a člověk musí znát okolností, ale ono po těch letech už stačí říct jen „řekni mám Pavle,proč jsi nebyl na internátě až do konce školního roku“ a každém hned ví a nemusí se líčit dál a o tom to je. Díky za báječnéj sraz. Vás mám lidičky fakt ráda. Do školy bych se už moc vracet nechtěla, na základku vůbec, na učňák ještě, ale na střední hned. Byl to nádhernéj kus života.
Odjížděli jsme jako první, ale jako první jsme i přijeli. Ještě jsme museli pro Marušku ,stavili se nachvilenku v Ohavči potěšit utahanou mamču. A šli spát k Jindrovi. Maruška byla tak šťastná. A já vypozorovala, že tam mi spí celou noc jak dřevo, doma se mi pořád budí. Odhaduju to na lásku a pocit bezpečí, a že je ráda, že nás má všechny pohromadě.
0 komentářů:
Okomentovat