Je pátek 13, pro mě teda den jako každý jiný, jen se nám ty 13 sešly a já vlastně měla i štěstí. Ranní plavčo, a pak jsme se vydali s Maruškou do města na Čez něco vyřídit, a z automatu v čekárně nám vyskočil lístek s 13ctkou. Dala jsem si parkovačku na hodinu, je to kousek od místa kde jsme bydleli,ale ze všech koutů.kde se dalo stát zadarmo se už stala placená parkoviště a času bylo málo. Tak jsme přispěla do městské kasy desetikorunou. Copak o to, jenom, když jsem přišla k autu ,a mrkla na hodiny kolik nám zbývá času na cestu na náměstí tak jsme zjistila, že parkovací lístek, ač jsem tam hodila desetikorunu a chtěla lístek na hodinu , tak automat nic nevrátil a dal mi na půl hodiny za 5. Sice mě teda hodina hodina parkování teda stála o pět korun víc za nový lístek, ale bylo to levnější než kdybych si nevšimla a rozdávali botičky že. Zběhli jsme na náměstí za spolužačkou a pak k taťkovi na oběd. Měli jsme ho potěšit s tím že si tam máme ohřát kaši a něco si k tomu přivézt, tak jsme si po cestě koupili párky, v samce v Lípách, koupili jsme tam i svačinku Marušce, protože nachystaný chleba jsem nechala v lednici skleroza. Ale to není to podstané proč to píšu. Jen jsem si tak uvědomila, že ta samka je jeden z mála podniků, kde je stále to co bývalo, a pokladny tam jedou na ruční cvakání a ne na kody, a tam jsme chodili s mamčou nakupovat, cestou ze školky. Ona tam vařila a tak jsme každý den jezdili spolu do školky i z ní. Byla jsem stejně velká jako Maruška . Taková malá nostalgie… Taťka nám koupil filé tak Maruška byla nadšená že bude ryba. Pomáhala mi obalovat. Abychom neodfrčeli hned po obědě, tak jsem tam Marušku uspala a když vstala tak si pohrála dědou a pak jsme jeli do Ohavče.
Jelikož už byla takřka tma tmoucí tak jsem zkusila pevnou 50 a vytáhnout ISO a překvapivě lezly celkem použitelné fotky na tu tmu tmoucí. Pak jsme mamče šli pomáhat, potmě jsem ještě hrabala listí a nosila v koši do pole na oheň Maruška nadšeně přikládala. A moc šikovně, neb přiletující drobné hrstičky podporovaly hoření líp, než kdybych tam oklopila celý koš.
Okolo sedmé večer jsme skončili. Maruška přes veškerou ochranu se hned zmocnila kocoura jež v pudu sebezáchovy utek. A povozila medvěda na motorce, po výhružkou že odejde k jiné holčičce, protože byla divoká a praštila s mím o zem . Tak se rozbrečel, že odejde a toho se Maruška, přede jen ho má moc ráda,. Tak ho povozila,aby si ho usmířila :o)))) Večer jsme šli spát k Jindrovi tak Maruška byla nadšená a poslouchala jak hodinky.
0 komentářů:
Okomentovat