1.11.2009 Domov je tam kde jsou milovaný lidi...

Ráno bylo mrazivé ve znamení balení a loučení . Já ještě po ránu řešila to, že mi někdo ukrad z telefonu číslo do Bělé na mobil. Neměla jsme tucha jak to všechno časově vyjde , ale chca nechca mě to tam neskutečně táhlo. Měli jsme to kousíček do Hlinska , leč Jirka byl jak shodou naschválů zrovna v Praze, ale telefon mi dal a tetička se z cest stačila vrátit a tak jsme se ač na poslední chvíli ohlásili na návštěvu do Bělé. Nevěděla jsem sama v kolik se bude opouštět penzion a vše okolo, tak jsme to prubla 50 na 50. Buď doma budou , nebudou a buď nás nečekaně přijmou a nebo budou něco mít a pojedeme domů. Tetička mě dostala větou. „Co se ptáš, vždyť jedete domů“ no opravdové domů je tam naší babičky ale přes všechno… má pravdu, tam je velký kus naší rodiny, strašně rádi se vidíme,, kdykoliv a to je DOMA. Byla mě blbá hodila , neb jsme přijeli akorát na oběd, jenže na Dářku už skoro nikdo nebyl a už se časně stmívá a já to prostě chtěla stihnout. Taky mě tetička povídala, že kdyby se dozvěděla, že jsme byli tak blízko a nestavili se, že by se tuze zlobila. Oběd jsme sebou měli, já měla pro Marušku instantní kaši a přes mé odpory že jsme nečekaní jsem dostala oběd. Maruška mě dojala k slzám, ona usnula hned kousek za Dářkem a já jí v Bělí budila.Ona se probudila s úsměvem a hned nadšeně povídá. „tady bydlí teta Slávinka, tady jsme byli s babičkou, mají tady kukačku kuku kuku“ a nadšeně kývala hlavičkou do stran. Já pořád říkám že děti poznají kdo je hodný a kde je dobře. Vždyť tam byla Maruška snad jen dvakrát…a přesto ač tam byla loni v srpnu na diamantové svatbě a to ji byl rok a ¾ tak ona si pamatuje strejčka Františka, jež zemřel letos v květnu. Ona pořád v Bělí shání dědu…

Pokafíčkovali jsme , popovídali a pak jeli s tetičkou do Luže , do obr hnízda kde se slétají Laštovičky . Po cestě jsme se stavili na hřbitově , na dušičky jsem tam byla poprvé, ohromná hrobka plná přízně a minulosti byla opravdu zahrnula kytkami. Na nikoho se nezapomíná. Dnes v Luži byla krom Milušky Jana s Tomášem dětmi. Maruška si pohrála s Markétkou, my jsme si popovídali, Miluška mám půjčila po dětech fajnový věcičky. Matuška je už připravená na zimu. Našla si ve sklepě ohromného plyšového psa a toho si mohla odvézt, myslím kolik péče postrádal v koutě v prádelně , tak mu jí teď Maruška vynahrazuje :o))) Bylo to strašně fajn. Odjížděli jsme když už se smrákalo. Jelikož mě před odjezdem potkal řídký případ s hustým běháním tak cesta byla trochu neklidná, Tma a neklid mě vytáhly na jinou silnici v místě objížďky..byla tma, šipka byla zamazaná a nevýrazná a na mě přišla „vlna“ tak jsme kus zamudrovali. No Maruška spala už před Chrudimí,ale jen co jsem zastavila, byla vzhůru a povídá „kde to jsme, tady není výlet, tady nejsou děti , tady se mi nelíbí“ no to první jsme v ten moment taky chtěla vědět a s posledním jsem souhlasila, Zeptala jsem se na nejbližší benzíně protože pátrat potmě v mapě nemělo cenu a napojila se zas na správný směr. Jako tradičně jsem trefila Hradec centrum, nějak nevím kudy objet no..

Domů jsem hodila megabagáž a udělala u ní jednu tašku a šli jsme spát k Jindrovi. Strašně se nám stejskalo. Maruška svítila jak sluníčko, když ho viděla. Uspořádali jsme pidi oslavu, teda já to tak brala, byla jsem děsně utahaná ale štastná, že jsme doma, protože cesta byla dlouhá a unavná. A kecnout si do křesla a mit okolo sebe lidičky co miluju, naplněná pohodou a zážitky…a navíc to byl dnes rok, co jsme docílili naprosté svobody od toho co bylo před tím. Odevzdala jsme klíče a od tohoto dne z nás byly 2 samostatné jednotky, navždycky…Po strašný dřině , kdy jsem díky propitému nájmu musela takřka sama (až na jednodenní akci zet) vystěhovat za 10 dní byt 2plus 1. vaše komentáře mě dávaly sílu, ještě jednou děkuju, ono se to nezdá, ale moc mě pomáhaly…úplně si vybavuju, jak jsem ty dny nestíhala ani jíst a na sedačce v autě se dopovala kostičkami ledové čokolády jež byly zrovna v Penny v akci za 20kč :o)))) Prostě místo svačiny a oběda 3 kostičky a jedu dál… Dnes jsme si objednali pizzu, dali si naši oblíbenou ledovou kávu a jedni bianko s tonikem a bylo nám naprosto fajn… Maruška ač prospala skoro celou cestu čož byly dobré 2 hodiny tak ráno vstávala ve 3/4 na 9 a to jí ještě budila čumákem Ťapinka, neboť se jí chtělo s Maruškou už hrát.