Ráno jsme pospíchali neboť jsme byli domluvení s Bárou na odjezdu v 9h nejpozději od našich. Maruška jež vstává tradičně mezo 7 a půl 8 se sice probudila v 8 ale ukručená, jak už dlouho ne. Dala jsem ji kakao, ať si ho vypije a ona ho ani nedopila a a znovu usnula , Vzbudíla se před devátou , honem jsme ustrojili a jeli, ono je asi vyjde nastejno 4 krát déle strojit ukručené nedospalé dítko a vléct ho po kroku k autu nebo ho nechat dospat a pak stihnout vše rychleji. Dnes vyhrála varianta Bé.Ještě mě navíc beruška zdržovala tím, že se chtěla děsně ňuchňnat, to bylo malé ale fajnové zdžení :o))) Maruška zůstala u babiček a my s Bárou jsme jeli zase přes Pupíkov nafotit nějaké těhu fotečky. Protože Bara šla spát rychleji než jsme se řádně pochopili , co kdo má a vezme tak jsme si musela vystačit s tím co bylo .Nejvíc mě chybělo světlo a naše časté přání na diskuzi „dobré světlo“ je hodně opodstatněné. Těžko, vybrat publikovatelnou fotku , mě se některé opravdu líbí, ale ty nelze zveřejnit :o))) aspoň jednu andělskou použitelnou na hraně (to bude vejprask) sem dát musím, bylo to teda nuceně s bleskem, ale ona je tak vystižná, protože Barunka je náš anděl. Jeden z mála , ale ten opravdickej…
Já vám mám takových krásných fotek ale s výběrem musím počkat na souhlas. Snad jsem se decentně trefila aspoň v úkázce.
Když jsme se vrátili, Maruška už po obědě spinkala. Když se vzbudila, skočila mi okolo krku a volalala: „maminko, ty ses mi vrátila, já tě ták milujůůů „ a ručičkama mě mohla umačkat. Místo kafča jsme učinili pokus ulovit v Kaufu mlíko jež bylo v akci za 8, kaček. No marně ,tak jsme kafčo dorazili o něco později .
Marušce se od včera vylíhnul u Jindry dinosaurus, kterého jsme jí spolu se dvěma rostoucíma dali včera ještě k narozeninám, aby měla něco v den D a hodinu H. To bylo radosti a úžasu. No pro ty prcky to musí být úžasný zázrak, když jeden den namočí vajíčko a druhý den je prasklé a dinosaurovi vykukuje hlava :o)))) Hnedka ho musela vyloupat :o)))
Úplně jsem zapomněla na příhodu z úterý, ta mě natolik šokovala, že ji zapsat musím. Nějak to neutralizovalo se smutnými zprávami o Diny a její úžasné rodince. Potřebovala jsme mlíko a to jako že nutně. Jindra se měl ještě vracet do práce ač byl na ranní, tak jsem si řekla, že navečír půjdeme na otočku k našim a po cestě vememe karton mlíka v Kaufu. Jelikož se Jindra bál co by mohlo Petra napadnout , když jsem po tom urážení co na mě produkoval po telefonu přestala ty telefony brát a tak si přál ať tam radši nechodíme. Petra tam totiž potkáme nejčastěji , protože si tam chodí pro plechovkový pívo a krabicový víno. Nikdy člověk neví kdy ho potká a v jakým stavu a vůbec teď potmě, prostě až se to uklidní a bude víc světla. Tak mám skočil do nejbližšího obchodu pro karton mlíka. Stál víc ,ale pro klidnou duši. O co hlavně jde :o)) Šli jsme spolu k autu a já šla o kus napřed abych domů dala věci a vzala si tam klíčky od auta. Jindra zatím Maruškou venčili Ťapinku. Jindra si položil ten karton mlíka. Na parapet než se Ťapina vyvenčí. Já se k nim akorát vracela, že ještě šoupnu ten karton mlíka (12ks) do komory a pojedeme…. V tem moment příšla Maruška, čapla ten karton mlíka a asi metr ho ponesla k Jindrovi a dala mu ho do ruky. Bojím se aby neměla kýlu , ale to byl takovej mžik, že tomu nešlo zabránit. Já byla v šoku z toho , aby si neublížila a zároveň z toho, že to třiletý prtě unese 12 kilo.
Vůbec se divím jak moc hbitě uvažuje. Sice píšu napřed,ale tuhle maličkost do zápisu jistě zapomenu a přitom mě tak dostala. Přinesla jsem mlíka z komory, 3 to máme na 2 dny. Maruška si sedla ke stolečku a s mlík si postavila komín, kratšími stranami na sebe. Prostě na výšku… Prohlásila že komín neunese , že je velikej (unesla ho,ale kácel se) najednou povídá. „malej unesu, jsem šikovná“ a já koukám co dělá a ona ty tři mlíka postavila do komína, ale na sebe těmi dlouhými úzkými bočnicemi. Prostě měla komín nižší a nepadal jí a chodila s mím po pokoji , se 3 mléky na sobe. Fascinuje , mě, jak takovýhle prtě už dokáže logicky uvažovat. Já vím že jsou šikovný , ale překvapujeme, že až do těchto rozměrů :o)))
Zapomněla jsem ještě ke včerejšímu dni napsat jak jsem to vyřešila s těmi telefony, co pořád volá Petr a já teď momentálně z principu opravdu nezvednu. Aby na mě řval, pak se ani neomluvila pak dělal, že se nic nestalo.. to mě stačilo 5 let.. už ne. Tak když volal, dala jsem telefon Marušce, ona ráda telefonuje a mohl jí popřát k narozeninám aspoň takto, zbytek se uvidí jak se vyvine situace…a jeho chování…Poslouchala jsme apoň trošku, zajímalo mě, jen co jí řekne a zda už je střízlivej. Zaslechla jsme jen tom že jí říkal, že má pro ní dárek , a Maruška miluje dárky, jako každé dítě. Pak chtěl po Marušce ať jí dá k telefonu maminku. Já si to nepřevzala a típla to. Když se neuměl chovat ač jsem ho prosila o slušné chování. Myslela jsem, že se Maruška zmíní. Ona mi dala telefon řekla „volal strejda“ a šla si spokojeně hrát. Vždycky líčí co s kým řekla a co dělala. Myslela jsem že bude mluvit o dárku a ona vůbec nic…šla si hrát a skotačit s Ťapinkou…
0 komentářů:
Okomentovat