pátek 12. února 2010

12.2.2010 Co se nám to stalo...



Dnešní noc šílená, už mám díky zubaři několik měsíců 2 obr díry v zubech a jsou otevřený a v noci mě ta jedna dala teda počoudit. Navíc naši přestěhovali Brufejn.. Mají už každý tolik léků , že má každý v nějakém koutě obr hromadu. A nebyl tam kde býval, nechtěla jsem nikoho budit Beru ho fakt, když už lezu po zdi, tak jsem po tý zdi lezla. Ráno jak zmlácená bičem mi trvalo, než jsem se dokopala k cestě na nákup, měli jsme s Maruškou vypsanej dlouhej lístek od mamči. U Kaufu masakr, jak když má nastat hladomor. Hledání jednoho místa k zaparkování 15 minut. Když je tam tolik lidí, potkávají se tam známí, zakecávají se uprostřed uličky, nejde je objet zleva ani zprava… Nazpátek těšně před kruhákem na jedné straně silnice zaparkovaný bagr a dělali cosik se sněhem, v protisměru o kousíček níž parkovala dodávka , zapnutá výstražná světla , protože byla přes celej pruh. Mezi nima volný esíčko, těsně před výjezdem z kruháče, takže ti na kruháči ani nemohli tušit že je to tam zacpaný. Teď oříšek…kdo má přednost, když ze strany obou je překážka. Každý pospíchal a každý se bál jet…Na parkovišti před 3 volnými místy Avie až k vyjetým kolejím a vyjeté koleje v ledu mě táhly do jejího boku.. No parkování zase na 2 objetí sídliště….to byl den. Stihly jsme tak tak oběd. To byl den.

Fotky jsem cvakla akorát když jsme šli od auta , jindy nebyl čas. Přeházela jsem nákup i Marušku přes mantinel sněhový. Maruška povídala u vysypaného nákupu.. „jemináčku, co se nám to stalo“ :o))))) S porkem lítala že má koště…. :o))))

Dostala jsme první vejplatnici a zjistila, že si nepolepšíme. To co mám navrch tak dám za benzín kvůli rychlejším přesunům, prostě nemůžeme jít přes město hodinu a půl jako dřív a to dvakrát. Něco na živobytí mamče, když tam musíme být a jsme tak kde jsem byla. Ale hlavní je že jsme zdraví a že mám práci., že můžu poplatit co musím.

Původní plán byl , že Jindra odvede Marušku domů a počkají tam na mě a já konečně povalím hned po práci do hnízdečka. Nevyšlo to, Jindra zůstal pečovat o taťku, večer jsem fakt byla zralá na kafčo , večer u našich, Jindra se bál aby nerušil a tak se nekonalo. Mě to přišlo tak líto , že jsem už v práci, když jsem se to dozvěděla házela kačenám. Je to prkotina,ale mě se tak stýská,Maruška se pořád ptá. Pak mě v noci zase utíkala spát k babičce a dědovi, že je má ráda a mě že nemá ráda a že se mnou spinkat nebude, už 4 noc takhle. Jen jednu spala tvrdě tak utekla až v 5 ráno. Myslím že to chození do práce bere jako zradu, jenže to bolí . Snad se to srovná. Fakt jsem probrečela večer a kus noci , až když si k nám lehla moje mamča, zůstala u mě spát. :O(((((

1 komentářů:

AndyPan řekl(a)...

lidu, je to pro ní změna...anavrch kolem třech jsou v období negativismu všechny děti..oan je moc fajn, podle toho, co mpíšeš..nude to dobré...