K dnešnímu dni musím napsat příhodu, jež mě dojala. Už na několika fotkách byla kočka co má Maruška od teta Heleny protože ji prostě miluje. To je ta hračka bez které se nemůže dítě hnout, spí s ní, všude ji tahá…. cestou domů ji Maruška stále vyhazovala z kočárku: „neci“ když to bylo po několikáté, tak jsem se ji rozhodla vytrestat realitou, ‚Řekla jsem ji, že tady teda kočičku necháme, když ji nechce a jeli jsme dál, Nenápadně jsem ji hodila druhou rukou pod kočárek a domu vynesla pod tričkem. Nic se stále nedělo až v půl dvanácté se Maruška probudila a veliký pláč. Myslela jsem, že je to jako tradičně na láhev mlíka v tuhle hodinu, tak jsem ji jí udělala.
Jenže Maruška „mlíko, neci“
já: „chceš pít? „
Maruška: „jo“ ale flašku mrskla z postýlky ven
ptám se jí co je, co chce chodila po postýlce a brečela jak o život, v šeru našla hrací plyšovou kačenku, mrskla ji do rohu, tak mě napadlo
„chceš kočičku? „
„aaano“
„ ale kočička leží někde na ulici a pláče, protože ji Maruška nechtěla a vyhodila ji z kočárku…“
„kočika pláče“
tak ji říkám: „zkus zavolat, třeba se kočička vrátí“
Maruška si sedla do postýlky a volala „Haloooo, kočiko, halooooooooo“ ale tak žalostně……poté jsem prostrčila kočičku mezi zbrdlením u postýlky, Maruška ji okamžitě začala objímat, pusinkovat, posadila si ji na klín proti sobě a začala ji dávat mlíko ze své flašky a říkala jí „Ham“ za chvíli byla tuhá s kočičkou v objetí…..
Den byl poměrně hektický, chtělo se mi hodně brečet, zláště odpoledne. Psala mi Dráža že se těší jak se zítra uvidíme a mě zas došlo, jak moc se se mnou nepočítá. Babička rozhodla, že zítra do Bělé na diamantovou svatbu pojedou ona a její děti. neřekla mi to teda babička, ale mamča, ale rozhodnutí babičky to bylo. Nevím jak se domlouvali s tetičkou, ta chtěla pouze přibližně vědět, kolik nás přijede, chápu že je to zátěž pro lidi tak v pokročilém věku, ale na druhou stranu jsem věděla to samé co mi tak krásně řekla Dráža do telefonu, že tahle akce je hlavně o tom, aby se potkávali a poznali ti mladí. Vzpomínám, jak jsme si před 10 lety v Bělé o zlaté svatbě slíbyli, že pokud ten nahoře dá, že se za 10 let sejdem na té diamantové… . Nevím jestli jsem standardní mládež, ale prostě vadí, že se nevyznám v dětech od vnoučat babiččinýho bratra, vadí mi to, že se vidíme jednou za čas, za dlouhej čas, že každém má moc práce, že bydlí daleko.. mě to vadí a stýská se mi…. Ať mi Drahuška odpustí, že to publikuju, ale týhle SMS stojí moje štěstí, je jedna z nejhezčích za xxxx měsíců. Domlouvala se se s mamkou proč vlastně nemůžu jet. Nakonec jsme zjistili, že to bylo trochu kombinace rozhodnutí babičky, sklerózy a nedorozumění….“ Této, žádný starosti, my mladý se těšíme na Lidušku, prťata zase na Marušku. Babi s dědou taky, teď jsem s nima mluvila, ty se těší na mraky dětí . Vemte ji MOC PROSIM S SEBOU! Děkuju a zítra se těším na setkání! Drahuška
Nebudu už rozepisovat, jak to bylo, podstatné je, že zítra jedéééém …
Bylo mě řečeno, že když tam pojedeme jindy, bude to klidnější, víc si popovídáme….jenže to uvidím jen někoho a já je ták moc chtěla vidět všechny na hromadě, kdo ví, jestli se to ještě někdy podaří….
Fotka je jen portrétovka, večer z vany, bylo mě tak nejasno, s tím, jestli je uvidím nebo neuvidím, že jsem nějak nefotila….
0 komentářů:
Okomentovat