úterý 26. srpna 2008

26.8.2008 Mamča má narozeniny

Mamča byla včera moc smutná, protože se moc těšila na podvečerní návštěvu. Ta se bohužel z důvodu, jež jsou v zápisu předešlý den, nekonala. O to měla větší radost dnes, byl to den D ohledně narozenin, které jsme slavili v neděli. Marušku jsem oblíkla do růžových šatiček, hned hlásila, že tam má „kytiky“

cestou v květinářství jsem nechala udělat malinkou kytičku do malé ručičky, aby ji mohla dát babičce, nechala jsem do ní dát malinké zapichovací sluníčko, aby babičce z kytičky něco zbylo. Jeli jsem malinko oklikou, abych stihla Marušku trochu nachystat za dveřmi, protože babička nás většinou vidí už na kopečku. Hezky jsem Marušku postavila za dveře a vysvětlila, že kytičku dá babičce. Než se mi podařilo odemknout tak Maruška 2krát vytáhla sluníčko, páč ji děsně přitahovalo. Nakonec se zadařilo a Maruška s kytičkou běžela k babičce, měla stráášnou radost, bylo to úžasný. Úžasně dojemný. Hned ji skočila kolem krku.

Ať má den trochu sled, byla jsem ráda, když jsem šli ven, Petr přišel z práce, já mu ohřála oběd a on si uvařil kafe. řekla jsem mu, ať si to jde sníst. Na to se naštval, že přece nebude mit bolavej žaludek kvůli , tomu že bude pít studený kafe, přitom bylo vařící, zrovna si ho zalil, oběd je snědený za 10 minut a kafe by zatím jako led nebylo. Tak jsem řekla jen jednoduché, že ho zas bude bolet žaludek od studeného oběda, načež kafe okamžitě vylil do dřezu…. No má prášky na nervy od doktora, myslím že jsou opodstatněné a že by je měl užívat a ne aby ležely na poličce…..



Dnes mě přišli 2 pohledy, z USA je to užasný v době, kdy se vše vyřizuje přes emajly a SMSky, a navíc z tak krásného místa a s tak krásným textem, krásném v tom, že někdo si dal tu práci, koupil pohled, napsal krátký přiběh, co se vešel na tu plochu, kde je, a jak se tam má, nalepil známku a našel schránku… v dnešní době mě tu připadá užasné. taky píšu ještě pohledy a také mě dělá radost je dostávat, SMS člověk smaže, ale tohle hmatatelno zůstane….A vím jak to vypadá v Minnesotě a jak vypadá noční New York, jehož jméno mi dávalo na základce tak zabrat, jak jsou ty písmenka po sobě…..

Miluju naše podvečerní návraty, Maruška už nosí dědovy boty, když se chystáme domů a říká mu „ s náma“ Tahle momentka je sice trochu mázlá, ale na automat by byla Maruška všude mázlá úplně, protože je už takové podvečerní šero, nastavila jsem rychlejší závěrku, ale když to člověk drobek nevychytá, je pak fotka tmavší. Ale lépe tmavší než rozmazaná. Trochu se to dalo spravit, ale pro mě má kouzlo aj tak….

2 komentářů:

Anonymní řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
Anonymní řekl(a)...

im your favorite reader here!