středa 16. prosince 2009

16.12.2009 Cvičení těla i pečení

Na dnešním cvičení mi bylo trochu smutno, jsem zvědavá kolik jich ještě stihnem. Byla to naše pravidelná radost. Teď to půjde tak jednou za 3 týdny při odpolední a pokud vydržím a proberu se za 2 hodiny spánku při noční , uvidíme….každý bylo krásný a děkujeme suprovým cvičitelkám, snad ještě nějakou lekci stihnem…bylo nám tam vždycky fajn.


Ta fotka je úúplně neostrá ale vystihuje nadšeného cvičence. Pak jsme jeli k našim na oběd a hned po chrupce jsme vyrazili k Jindrovi.


dnes obr nadšení protože padal sníh. Jindrovi byla zima a Maruška vejskala nadšením, že padá snížek a že je ho hromada :o))) A že „všechno je posněžené“ ty děti mají tak úžasnej bezstarostnej život a radujou se z takovým parádních maličkostí :o)))


Dnes už zbývalo doma pobrat jen plechy a vykrajovátka a šli jsme na to. Jak říká Maruška „pojď deme na to „ To bylo táákováho nadšení že to až škodilo, byl nezkrotitelná. A nedala se oblbnout. Když jsem jí dala kus těsta bokem na patlání, nechtěla ho, věděla, že to její prostě na plech nepřijde… :o))) chtěla prostě pracovat v centru dění :o))) z placky z které by bylo tak 12 tvarů se mi povedlo s její spoluprácí vytvořit 6 neboť na zbytku plochy mi naskákali napůl vykrájení dinosauři. Než jsem vyválela další plát tak z 6 hříbků zbyly 3, protože z nich Maruška vykrajovala další tvary.. v návalu nadšení vůbec neposlouchala. Stavila se na kafčo mamča jež potřebovala na chvíli změnit prostředí a kus potěšení a procházka padajícím sněhem je ta nekrásnější.. teda po hvězdičkovém teplém letním večeru žéé….Maruška byla tak nadšená že přišla , všechno ji ukazovala. I Ťapinu jež už dávno zná, a letěla do pokoje s plechem neupečených netopýrů, kterým ze začátku říkala „tapíři“ a hulákala „hele babičko co jsme upekli“ Ještě jsem zapomněla na malou chvíli před mamčiným přichodem , kdy mě Jindra ukazoval na jeden kabel na netu a Maruška v té minutce bez dozoru posypala Ťapinu moukou a hulákala „ona je sněhulák“ Fotku jsme nestihla, buď byla moc blízko Ťapina nebo v cestě někdo stál, ale na ten pohled se zapomenout nedá :o)))) No ale Maruška má i jednu pochvalu. Ořech (teda jen ten první) těstem naplnila tak, že by jste nepoznali, že jsme ho neplnila já. Jindra a mamča pak šli domů. Dávali nějakej důležitej zápas a já nejsem proti, rozumné fandění schvaluju naprosto. Mám srovnání kdy se klepe od řevu celej barák a je jedno že tam spí naše miminko…..Tak jsme ještě dopekla do bylo na plechách a umyla nádobí a udělala večeři. Domů jsme se dohrabošili pozdě, ale máme 3 druhy. Zítra pokračujem :o)) Normálně jsme tradičně slepovali na Mikuláše, letos máme trochu skluz no…


tahle fotky je táák vystižná momentka.. ten výraz kdy Maruška ujídá pořád syrové těsto, dělala si z něho žížaly. Dávala je do pusinky a v očích rarášky, kolikrát jí ještě zvládnu napomenout, když jsem jí říkala že nééééé , že to musíme upíct. Přesně tohle je moje malá rebelka….

No ještě jsem zapomněla , že jsme s Maruškou jako s mojí mamčou vždycky zpívali koledy při pečení, už umí jednu a půl . Řekla jsem jí že ji zazpívám tu o dědovi (já vždycky říkala i o strejdovi, ale Maruška strejdu Matěje nezná) a tak jsme zpívala "Pochválen buď Ježíš Kristus, milý Matěji, až na věky kam pospícháš bratře Ondřeji…“ no a Maruška pach chtěla pořád zpívat i koledu o babičce.. tu fakt neznám, leda bych předělala ve slovech Bětušku na Lidušku…

Cestou domů jsme ještě zametali na chodníku sníh, poprvé letos ho bylo tolik, že to bylo na úklid, ale což však k zimě patří…


1 komentářů:

AndyPan řekl(a)...

Krásná fotak a opečení jsem pasla už v minulých kiomentech..tak bych se od tebe potřebovala naučit něco o scrapu..v čem děláš, ve Photoshopu?