čtvrtek 31. prosince 2009

31.12.2009 Silvestr aneb bilancování nad kotletou :o)))

Fotka nic moc a jako úvodní první do projektu nic moc. Ale svým způsobem JE o bilancování…. Ač v mrazáku maso je, měla jsem chuť udělat slavnostnější oběd, no jako vždycky no novej rok.. teda na ten jsem vlastně nevařila nikdy, vždycky jsme byli u našich , protože na nový rok by mělo být poklidno a to s Petrem nikdy nebylo, a schází se rodina, tu nedokázal P. s námi nikdy vytvořit.. chybělo cosi…klid pohoda, sounáležení….z JÁ se rodina nevytvoří…prostě jsem poprvé a s láskou a nový rok vařila oběd a dostala nápad, že bychom si mohli udělat kotlety. Na Silvestra k večeři a na Nový rok….Jindrova představa o kotletách na 2 obědy je kilo a půl.. Měli jsme je 4 dny a udělala jsmeje na dva způsoby.

Když krátce bilancuju…loni touhle dobou jsem si to ani nedovedla představit, že si budu baštit kotlety v takovým množství. Přebytky nemáne, nebýt Jindry tak ke kotletám ani nečuchnem, ale je svátek, tak ať si aspoň jazyk užije. Tenhle rok byl vážně nádhernej, však jsem už tady vypsala tolik, že už snad ani není co…První čtvrt rok jsem se teda plácala v jakési hluboké nejistotě a depkách z toho jestli se svou neprůbojností a vzhledem vůbec kdy najdu Marušce někoho, kdo by jí mohl být tím správným parťákem a komu by mohla jednou říkat „táto“ aby nás měl obě rád a já snad poznala konečně jak vypadá doopravdický štěstí. To jsem ani netušila, že s prvním jarním dnem poznám jak vypadá láska, ta opravdická …ne zbrklá a vytvořená na bezhlavé zamilovanosti, proto, že je někdo na nás hodnej… ale poctivě vybudovaná na pocitech, činech, slovech a skutcích…

Z našeho mála jsme objezdili spoustu výletů a srazů s fajnovejma lidičkami z internetu a propojili přátelství v reálu . Byli jsme v Jihlavě na Harmonii s diskuze o focení, v Hodkově se Salemem ač letní deštivý víkend, pod stanem byl úžasný, na mini srazu v Plzni kde se nám Maruška zamilovala do dinosaurů a s podzimem navštívili pro velký úspěch (a díky pomoci) ještě Škrdlovice a opětný sraz z diskuze o focení. Byli jsme s maruškou ve 4řech ZOO. V Jihlavě, v Plzni, v Chlebech a ve Dvoře. V Dětenicích na dětském dnu, na Velkém Všeštově. A bylo nám úžasně.. začali jsme fungovat jako rodinka a doufám, že budeme už navždycky. Protože klid a pohoda..to je naše motto. Nemám slov.. prostě ten rok byl nádhernej.

Sice nám navždy odešel strejček František :O( ale takový je život…Nemůže být je bílý…a jeho život naplněný a láskou a porozuměním , že by mu leckdo záviděl.. a tak by to mělo být všude… žít v klidu, pohodě a toleranci…někdy nám pocit jako bychom po něm převzali štafetu.. a tu je ctí nést…

Vím také o mnoha a mnoha smutných příbězích , teď před koncem roku zas přibyl jeden andělíček Nikolka, poznala jsem jí a její rodinu až ze čtení blogů holek, bohužel až v ten nejsmutnější okamžik.. děti by neměli umírat…..

Ať už je všem líp, ať je láska všude a kopce zdraví. A tolerance ať je ve všech…Ať je víc slz než pláče…ať se lidi mají rádi….a když osud přinese rány , ať máte hodně sil je překonat ..díky svým blízkým, díky svým opravdovým přátelům…



Jindra šel večer hrát a tak jsme si udělali jen takovej klidnej den s odpoledníma svátečníma pohárama a udělali s mini pár kravin :o))) Jindra pak jel hrát a my vzali i Ťapinku a šli pobýt k našim , byl tam pan Bucek. Na chvíli jsem poseděli hromadně a popovídali a po 21h jsme se vydali k Jindrovi do hnízdečka abychom byli připraveni, až na Marušku přijde spaní a Ťapina byla ve svým až začnou lítat bláznivý petardy. O zbytku Silvestrovské noci jsem se přepila džuem tak, že mi už bylo těžko :o) samotnou pít mě nebaví… Ve dvou decentně ano… Myslela jsem že si s Maruškou uděláme prskavkovej večírek,ale ač jí nemůžem kolikrát udolat, tak odpadla v jedenáct večer. Půlnoc jsem prožila na silvestrovské diskuzi a kecáním po Skypu a ICQ :o))) O půlnoci jsem vyslala SMSkou dvě slova na jedno telefonní číslo, přeju všem vše néééj, ale právě tyhle dvě slova na tohle číslo byly pro mě nejdůležitější…

Pak jsem šla spát už v půl druhý, žačalo mě být strašně smutno, padlo na mě těžké bilancování co bude v příštím roce. Jak málo se uvidíme s Jindrou až nám nevyjde na stejno směna. Jak je Maruška na něj zvyklá a jak se bude ptát. Jak mě se bude stýskat po těch mých sluníčkách v práci… Já sama vím, musím vydžet a vím že to bude peklo :O( vydržet třeba 5 dní bez Jindry. Ale Maruška chudák neví co je to střídání směn a neshoda…ta poponese těžce, že neuvidí strejdu a Ťapinku…

Důkaz přišel už v noci. Dokud nebyl Jindra doma, Maruška se pořád budila s brekem, nevěděla sama co chce, nebo chtěla strejdu. Jen co přišel v pět ráno z hraní, jak Maruška usnula jak špalek a už se do rána nevzbudila. …

A jak strašně to uteklo…mateřská dovolená byla nejkrásnější úsek mého života (teda pokud vymažu cokoliv s P. teď myslím dvojicí já a život s mojí milovanou Maruškou) a život s ní bude nadále nádhernej, jen ten čas , ty 3 roky, co jsme strávili jen a jen spolu a ona byla maličká a my na sebe měli moře času, to už nikdo nevrátí….prostě olééééé (v skrytu duše doufám, že si to budu moci ještě aspoň jednou zopakovat.

2 komentářů:

AndyPan řekl(a)...

Já ti z celého srdce přeju, ať ti to vyjde..kráně jsi to napsala..a aŤ časem k marušce ještě přibyde kluk jako buk:-)

Anonymní řekl(a)...

Amiable post and this post helped me alot in my college assignement. Thanks you on your information.