neděle 18. ledna 2009

18.1.2009 střet časů

Neděle je u nás odjakživa nedělní jen vstávání nebylo hezký, zdál se mi tak živej sen O Petrovi, že jsem se probudila s totálně vyklepaným žaludkem. Sen totálně živý i s následky z děje, fakt mi to nechybí…….. po obědě jsem chtěla vyrazit do kutlochu, ale mamča že ne, že neděle je nedělní (u nás se v neděli pokud možno nedělá aspoň jeden den relaxuje) a že mi taťka zítra pomůže, že přivrtáme zbytek věcí a sestavíme tu postýlku, neb s tou jsme měli co dělat ve 2, spíš by se hodil třetí. Tak jsem vyrazila s Maruškou ven , abychom se užili a já nafotila nějaký sněhový fotky a tu zimní nádheru. nakonec tu bude dnes přemaruškováno, neb na rybník jsme nedošli zavčas, potkali jsme tohodle dědu. Marušce se asi taky líbil, neb mu řekla sama od sebe „dobý den“ a jemu se to moc líbilo a nějak jsme zavedli řeč o změnách, spíš on začal povídat, co tu za 50 let vyrostlo, že tu nebylo nic a teď takovýhle sídliště , prý je ze samoty a teď je u vnučky a nemůže si zvyknout na město. A že mu je 94, byl pěkně čilej, vážně jsme si moc hezky popovídali. Maruška takhle přidřepla na chodníku a řekla „maminko vyfoť“ a tak vznikla i tahle fotka kromě vyřechtané Marušky.. někdy je fajn se zastavit, pánovi to udělalo velikou radost….



Takže omrzlé lístečky se nekonaly, bylo už moc tma,ale na ledě jsme pobyli. Maruška se tam přidala ke starším holčičkám, které zdobily strom z klacku sněhem a suchými rákosy, Marušku vzali mezi sebe a té se to moc líbilo, jasně že sníh častěji padal, tak to Maruška okomentila „upad „ a jelo se dál.



Za chvíli šly holčičky domů a Maruška si tam nosila „koláček“ nevím proč tak říkala kusům sněhu, byla z toho nadšená. Pak jsme se šli klouzat , vždycky jsem Marušku roztočila na ledě, za ručičky okolo mé osy a ta byla nadšená, Motala se mi z toho hlava, ale co bych pro broučka neudělala. Potkala jsem tam bývalého spolupracovníka, moc fajn kluk, talkovém prcek, hned se mi vybavil návrat tak v jednu ráno z Družby, kde jsme si byli sednout z práce, jen taková pidi partička mladejch a s tou jsme šli pak z pivka do pekárny pro horký čersvý rohlíky, koupili jsme jich krabici a po těch se zaprášilo. To je snad neúžasnější na tom jít na pivo a pak si v noci dojít do pekárny pro rohlíky, lepší bejt snad nemůžou :o)))) Tak jsme si v duchu zavzpomínala (je to tak 7-8 let zpátky) . Měl sebou dcerku o něco starší,ale jmenovala se taky Maruška. Ta moje na ní koukala a taky by chtěla „busle“ prý je kupovali teď že stály jen 240kč, jenže pro mě je to „jen“ moc, alimenty jsem ještě neviděla a když musím vyjít se 2000,-kč na měsíc , tak tohle „jen“ je pro mě moc. Doufám že sousedka najde ve sklepě, slíbila, že se podívá, zad kačenky najde, ale že neslibuje, řekla to Marušce, když jsme šli spolu s kopce a Maruška mi vyprávěla, že budeme sáňkovat, lyžovat a bruslit a já jí říkala, že bruslit nemůžem, protože nemám malý brusličky pro Marušku. Tak budem doufat že najde. Maruška je moc šikovná a ta druhá Maruška nebyla o moc starší tak by to myslím už šlo.Na zpáteční cestě měla stále tendenci jist sníh, pak jsem den poté teda konečně zjistila, proč mu Maruška říká koláček. Když byla venku s babičkou a byl ten prašan, tak jí ukazovala, že se snížek sype, jako cukříček, no a Maruška si z toho udělala koláček. No to je fuk, to dovysvětlíme, ale....když jsem marušce zakazovala jist snín a věčně ji orasovala rukavičky, kde ho měla nalepenej, tak si klekla na chodník a obličej zabořila do sněhu v nístě trávníku a vzala si ho přimo, opice :o))))))))

Nechtěla ani domů. ale řekla jsem jí , že pokud už Horákovi přijeli z Kamenice, tak k nim třeba půjdem v tu ránu letěla jak drak a celou cestu domů pomalu běžela :o))))Když jsme přišli domů, babička mám dala večeři , jež už měla nachystanou a šla si lehnout, neb byla vyčerpaná. Akorát volala paní Horáková jestli teda přijdem, no Maruška hned jak na trní, že jde k Olince a Jikovi, no tak abych dodržela slib, tak jsme šli na malou podvečerní kávičku, kde se Maruška zamilovala do včelky Máji (viděla ji na obalu DVD) a vykládala, že má doma taky vlka (Jen počkej) a Ježeka (to říká krtečkovi) no bylo veselo….


Když jsme šli v půl 8 domů tak sněžilo a Maruška lítala šťastná v čerstvým sněhu do zakryl dávno vymetený a vyhrnutý chodník a byla totálně šťastná, nemohla se přestat smát, se stále hihňala a lítala sem a tam a zpívala „padá nížek bílý“ to ji naučila prababička. Fotka je mázlá, ale už byla velká tma a Marušky byla fakt rychlá.



0 komentářů: