2.1.2008 Nehoda není náhoda....

Den měl být jako každý jiný…..dopoledne jsme vyrazila s Maruškou k doktorce na kontrolu a výsledky OK. Huráááá . Když jsme šli k doktorce, byl venku poprašek . A Maruška hlásila: „snížek padá, je na zemi, na autíka padá na stronešky padá, padá na zem, na popenice (popelnice) padá , sáňkovat budem…

No a pak dle dohody bylo domluveno, že se odpoledne pojede k Alenině babičce do Petroviček. Sice stěhování volá, ale , ale Alenka je tu ještě chvíli a pak zas odletí a její babičku vidím vážně jen když je tady a mám ji moc ráda, tak že to spojíme, neb se tam nemá jak dostat a uděláme pidi výlet. Po tom co se Maruška vyspala jsem chtěla vyrazit, skočila jsem ještě na minutku k sousedům, kde se jim trochu pomíchali káblíky u počítače a jelo se. Ve Valdicích jsem nabrala Alču s Honzíkem a hafíkem Betynkou. Když jsme vyjížděli z Valdic, Alča se smála jednomu vlečenénu autu , a že se mám nacpat mezi ně ….jo a mělo to důsledky…. Před Ostroměří začalo strašně cukat s volantem.. přesně tohle mě auto dělalo cestou na Moravu, když jsme jeli s Alčou du Žermanic k Lojzovi. Když tu byla b létě, a to dělalo jen tu cestu tam a pak nic…..celý 4,5roku nic, až dnes, když zas sedla do auta na delší dobu…Stavili jsme se u Honzíka v Ostroměři v baráku, kde jsme chvilku pobyli a umyli přední sklo, neb se děsně zaprášilo, tím černým sněhem. V Ulibicích jsem natankovala nádrž, je tam, taková čerpací stanice na dvoře, ještě se starýma pumpama, opět jsem se divila, cena benzínu tam byla 21.50. ještě v Létě byl hodně přes 30 a za tuhle cenu, co jsem tankovala dneska, jsem nejezdila ani před 6 lety. kdy jsme koupili Ferdu. To jen tak bokem .

Chvíli jsme se zdrželi u Honzíka, nastěhoval se do domku po dědovi, má to tam prima. Běžné vybavení domácností, myš visící za zadek ze stropu uprostřed místnosti, pancéřová pěst v zádveří na věšáku a houpačka ve dveřích, to by se Marušce líbilo :o)))))

Od Honzíka jsme pokračovali dál, chvíli to dalo pokoj . pak to znova začalo v Bílku. Tak jsme u baráčku Černých řešili zda dojet těch zhruba 6km, nebo se vrátit tu delší cestu zpět. Nakonec jsme rozhodli pro dojetí, když jsme tak blízko. Zapla jsem výstražná a jela při krajnici. Ze státovky odbočila na Milovice, tam mě honem neodpověděla Alča kterou silnicí a tak jsem musela zastavit a už jsem se nerozjela……Auto prostě nezabralo. Odtlačila jsem ho z křižovatky na protější sestu a potřebovala couvnout na cestu za mnou jakoby k chodníku k baráku.. to mě už nešlo, tak jsem, se tam dřela, zastavil mám jedem noc hodnej a navíc hezkej pán, s modrým roomsterem. Pomohl mi zatlačit k baráku. Pak jsme se rozhodli, že než tam mrznout tak než skončí Paní Kaňková v práci a pak Kaňka se dostaví, tak se necháme odvézt z do cíle , k babičce. Na Marušku by to bylo v té zimě dlouhé a babička nás čekala a bylo to vážně kousek. Tak nás tam hodný pán odvezl. Maruška byla úplný zlatíčko , ale totální, hodňoučká seděla natěsnaná na klíně a ještě pánovi cosi zpívala. Babička nás moc ráda viděla: hned jsme z té zimy museli na záchod, je na takových schodech poměrně vysokých . Maruška se vyčůrala a když jsem šla já, tak jsem si neměla pomalu kam sednout. Jak se na tiskla. Pak jsem se polevovala obléci a tak jsem vysvětlila Marušce, ať se nebojí, že ji pak snesu. Ona pak stála u záchoda a zpívala si „nebojím, nebojím, nebojím se vlka nic „ :o))))))

Za chvíli dorazili Kaňkovi, ještě chvíli poseděli a pak jsme vyrazili domů. K sutu se zase vezla Maruška bez sedačky, bylo to okresníma silnicema a za dané situace nebylo zbytí, za nouzové situace,ale Marušce se to moc líbilo. U auta jsme přehodili sedačku do druhého Favorita, protože ve vlečeném autě může být jen řidič a tam si sedla paní Kaňková. protože Maruška by se po mě asi hodně sháněla , tak jsem jela v autě prvním. Vše šlo překvapivě hladce. Jeli jsme pomalu ale jistě k Jičínu. Maruška asi v půlce cesty chtěla rohlík, dala mi půlku. Ona se se mnou často dělí, jako já s ní, když si půlíme první čerstvý rohlík u pekárny. Já svou půlku snědla a ona ě pak trhala kousíčky z té své a strkala mi je do pusy, když už ji zbýval jen kousíček , tak mě začala oprašovat tou malou ručičkou, pusu a zcelá vážně mi povídala „drobíš“ :o))))))))))) Tak z tohohle jsem měla vážně záchat smíchu :o))))) Nebo jak vše opakujem tak radila babičce, že je čaj vlevo. Ona h honem neviděla a Maruška do hoho znova „je vlevo“ jako by vážně radila. No je to beruška…. V Jičíně jsme zaparkovali, doufám že se přetažením něco ještě víc nepotento, ale volala jsem strejdovi, že by to mělo jít bez problémů, a podle příznaků to vypadá na prasklou poloosu. No uvidíme, úplně se toho děsím, té ceny :o(((( ale Ferdu potřebujem. jen Alča by se měla odnaučit vysmívat postiženým motoristům a rozbíjet mi auto… a pro po, taky jsme si vzpomněli, že když mě chtěli v létě před 4 rokama ukrást auto, že tu taky byla Alenka, zrovna jsem šla do kufru pro její kufr (blbá čeština,ale byl to kufr v kufru) tak jsem zjistila, že mám vytrhaný dráty…..teda ta Alenka ke pro mýho Ferdu fakt nebezpečná…. :o)))))