15.8.2009 Ohavečská pouť

Dopoledne jsme uvařili oběd u Jindry a nacpali si bříška. Pak jsem nechala Marušku chvíli zdřímnout, protože měla dnes vydžet víc nad rámec svého mladého těla , ale s radostí,tak aby si to užila a měla na to sílu.

Páč se v náboženství prd vyznám vím že byl dnes jen nějakej mariánském svátek a že Ohavečská pouť byla letos a týden dýl. Neznám jinou vesnici, kde pouť probíhá v tomto duchu. Každýmu se prostě vybaví houpačky a kolotoče a mě odpolední mše na návsi a večerní tancovačka pod širým nebem, v kronice bych dohledala, kdy byla obnovena a dodnes vzpomínám na to, jak se tenkrát poprvé tancovalo jen na asfaltce okolo návsi. Za ty léta jsme nechyběla ani na jedné a když to tak vemu, přijde mi pouť skoro jako sčítání lidu. Rok co rok…nějaká ta babičky či dědeček chybí a rok co rok nějaké ty děti přibudou a ty stávající jsou zase o rok větší….Každý rok máme štěstí na nádherný teplý letní večer, za ta léta jen jednou pršelo a to předloni a přesto to většina ustála a nevzdala to.. a o tom to je….

Maruška teda nevydžela celou mši, strašně se jí líbilo poskakování po parketu, tak jsem jí říkala, že teď nemůže dělat rámus.Ono to podium řádně dunělo. Pochopila a samovolně se vydala k jednomu baráku , kde viděla venku paní s kočárkem a jasně tam perlila , o vše se zajímala. Já jsem tam za ní musel jít, to je to mudrlant, učiněná „matka pluku“ To by byla velká ségra jak dělaná, miluje miminka. Třeba se jednou dočká. Pak pokračovala do spodního baráku Brusákových. Chtěla jsem ji otamtud odtáhnout, jenže maše milá dáma se zeptala „můžu podívat“ jasně že jí to povolili. No a protože tam měli malého bišonka, či jak se tahle chlupatá bílá koule jmenuje, nebylo jí možné otamtud dostat. Naháněla ho tam se síťkou. Fotka s ním není povedená ani jedna, neb lítali jak draci, buď je to mázlý a nebo tam jednoho z nich kus chybí. No až se slovy „už můžu dělat rámus“(po mši) jsme jí dostala zpět na náves :o))))

Tyhle jsou vím, mázlý, neostrý, no rychlej pohyb v stínu pod stromem, ale jsou to srdcovky....

Pak jsme se sešli na dvorku v ve velkém rodinném kruhu se spoustou príma sousedů. Babička, teta Marie, Holíňáci,Jitka z Holína se synkem , Hradečáci s vnukem, Náš Petr s holkou a jejími dětmi, Pája, Martin Duczynski s rodinou Veselkovi, Rosťa, Havlíkovi. Chyběl jen můj táta… důvod nebudu líčit, mrzí všechny, úplná hovadina….a Jindra. Sice šli večer hrát,ale neklapla ani odpolední káva , Ťapinka si k snídani dala kabely k aparatuře. Tak taťka dopoledne letoval a po obědě to museli vyzkoušet, zda je mají všechny , protože Ťapinka je roztahala všude a zda se všechny daly do provozu … život tropí záludnosti…Bylo to naprosto pohodové odpoledne, děti se vyřádili, ted nejmenší tam byli Maruška a Daniel , jež je o půl roku mladší než Maruška . Jejich spoledšná houpačková jizda byla super. Strejda opět excelentně ugriloval 2 krůty a všechno okolo od koláčků až po flákotu bylo úžasný. Sice to dá všechno moc práce, ale za to, že se sejde rodina jindy než na pohřbech to doopravdy stojí….Jen mě mrzí, že jsme je všechny nenahnala na jednu hromadu , jak je mým zvykem, hlavně že jsem si kvůli tomu brala stativ žéééééé

A pak jsme šli tančit na návsi hráli manželé Šukovi. Maruška je tanečnice od té doby co se postavila na nožky tak kopíruje rytmus a tancuje. Z takhle malých dětí vydržela nejdéle. Nevynechala jedinou písničku, pokaždé tleskala a po každé skandovala „ještě budou hrát“ pořád chodila pít. Vždycky se napila, eventuelně vyčůrala a zas letěla na parket a já musela samo s ní. Perfektně pochytila kroky dospělých a opakovala je. Po vzoru strejdy Pepíka skončila i na kolínkách s ručkama nad hlavou. No má to jednu výhodu , konečně jsem si zatancovala a nemusela čekat, kdo přijde pro panenku v koutě :o)))) Marušku jsme v půl 11 doslova strhávali z parketu, nechtěla a volala „ještě hrajou, tancovat budu“ :o))))Všude okolo v autech spaly děti, od miminek až po ty větší, nikdo si nechtěl nechat ujít tuhle prima tancovačku. Cestou domů mamča počkala v autě a já vyvenčila Ťapinku, ta cítila Marušku poblíž v autě a nechtěla se ani radostí vyčurat. Tak jsem ji vzala k autu. Maruška už skoro spala, v t ránu byla vzhůru a šťastná. Pak jsem odvedla ‚Ťapi domů a Maruška pak v autě brečela, kde je ….domů jsem ji pak už nesla spící.

TADY víc fotek ale vážně jen dokumentačních , hodně slunička a červený slunečníky dělaly obr neplechu v barvičkách.