8.8.2009 Naše dvojka

Dopoledne jsme strávili u Jindry. Uklohnili jsme k obědu plněné papriky a nacpali si pupky, prostě pohoda. Pak jsme šli domů, protože Jindra šel hrát a Maruška načerpat sílu na náročné odpoledne. Vyzvedli jsme Ťapinku a každý to věděl, Maruška si totiž vzala letitou plechovou dózu a půl píšťaly a bubnovala celou cestu k Jindrovi, v domě se mi ji podařilo ukrotit a od baráku zase bubnovala až k autu. Šli jsme jak procesí :o)))) V autě mi do levého ucha fuměla Ťapi zezadu a pravé mi zaléhalo neustálým bubnováním Marušky. pro mě to jsou prostě fajné chvíle, všedně nevšední krásný chvilky :o)))

Tak jsme dělali kraviny, jednou vzala do ruky foťák i moje mamča. protože tahle valná hromada stála za to :o))))

Pak jsme i pracovali, no s Maruškou je to všechno na dlouhý lokte, včera to šlo nějak líp, Jindra podával já věšela. Dnes jsem si musela pro každej svazek cibule slízt,a a když jsem slezla, tak jsem zas musela ze žebříku sundávat Marušku. Ona je nadmíru ve všem zručná, prostě jak kluk . Takže okamžitě čapla svazek cibule a lezla s ní na žebřík že ji pověsí. Nacvičeno má ze hřiště tak ji musím pořád hlídat sundávat ze žebříku. :o))))))

Šli jsme trhat i rybíz, no to bylo veselo, Maruška krmila Ťapinku. No pohoda absolutní.

Včerejší fotky byly takový rozlítaný, já nazazenou 50tku a Maruška hnala polem proti mně. takže leckde letí lecos o ostrosti nemluvě, Dnes se světlo vrátilo a já měla pro ten připad s sebou šatičky ladící s večerním slunkem a tak jsem sebou zkusila vzít židli,že Maruška aspoň nebude utíkat a že se pokusím aspoň malinko o aranžované foto. Držela jsme u toho Ťapinku , takže zase ledacos letělo, budu ještě trénovat , ale však fotím jen pro radost :o) A Maruška byla nadšená a cestou domů mi vyprávěla , že se fotila v poli, že neměla botičky, že měla židli, že se na ní otočila a že se fotila s Ťapinkou.

Já vím že tahle fotka je zvoraná úplně ,ale ten výraz, a to světlo za Maruškou. prostě v ní vidím toho svýho andílka . :o))))))

V podvečer ještě pekli makovej mřížkovéj koláč.

A cesta domů.. nevím zda nebude mít následky jsem v rozpacích ještě teď, ale mozek bohužel nestačil zpracovat informace tak rychle jak by měl…Vyložila jsem mamču a její jsme domů, zezadu se ozvalo zapískání Ťapi a Maruška začala brečet „maminko ona se škrtí“ ťapi mám vzadu uvázanou tak aby mohla akorát na místo sedačky, kde není Maruška a aby si mohla na sedačku lehnout, jenže stát se mohlo cokoliv na tom krátkým třmenu. Tak jsem se prostě pravým okem ve zpětném zrcátku snažila vyzírat co se vzadu děje a levým jsem sledovala provoz, tím že bylo jedno tak vice jen na levé straně to je v protipruhu,maje jednoho oka. Vzadu se to jaksi mlelo, ale bylo tam špatně vídět. Svítícího semaforu od hasišů Nemesi bohužel všimla ve chvíli , kdy jsem ho podjížděla. Za 32 let jsem ho neviděla svítit, teď když jedu a díky študování zadní sedačky proč brečí dítě a zdali se pes opravdu škrtí jsme ho přehlídla a stydět se budu opravdu dlouho :o((((( já prostě tohle fakt nemám ráda, radši dodržuju všechno jak má být, no ale tentokrát mozek nestihl zpracovat informace dost rychle. Už jsem byla za semaforem, tak jsem šlápla na plyn abych se dostala aspoň%n do Širokého místa silnice a ve chvíli kdy mě dohnalo hasičské auto jsme se mu snažila uhnout až jsem brousila diskama obrubník .. nevím co bylo blbě,ale pořád nechápu proč mě nepředjelo, v protisměru nic… Tak jsme uhnula až na vedlejší silnici, ještě se na mě jeden z osádky zamračil a pak mě teprve předjeli a jeli dál. Prostě mozek nezpracoval dost rychle informace a já se za to stydím, prostě únava po celém dni.píšu to zpětně, a pořád nechápu , proč mě to auto nepředjelo, když jsme uhýbala co to šlo. Mozek chyboval, to vím,ale nevím proč snaha o nápravu se rovnala efektu nuly :o((((((

Víc fotek TADY