6.8.2009 když se sny plní všem....

To mi to zas trvá dneska sepsat projekt. Jenže já se nemůžu odtrhnout od týhle fotky www tu fotku hodně zpacifikuje, ale ve velkým v počítači Marušce úplně svítěj očička . Nemůžu se nabažit jak je šťastná , ona je úžasná a veselá každý den, ale dnes prostě svítila ještě víc, protože se jí splnil sen. Splnil jí ho Jindra, dal mi na ní korunky a já jen splnila úkol. Maruška má to, o čem tam moc mlela , hned po dinosaurovi. Prostě jsme dnes dopoledne čekali na poštáka (PPL) Maruška mu pořád řikala dle pohádky Pet. Mám několik fotek, kdy Maruška objímá krabici, skáče u ní, nožky ve vzduchu a u toho děsnej ryk „koloběžka po mě“ hned jsme ji museli smontovat. ještě že si okolo 10 sama řekla sama o kaši ač toho dopoledne moc nepojí. Asi věděla kolik energie bude potřebovat , v poledne už jíst nechtěla a pořád chodila hladit koloběžku. na jediném volném pruhu okolo linky trénovala první odrazy. Po obědě, teda po hodině kdy měl být, jsem s ní bojovala pomalu 3 hodiny než usnula, byla tak natěšená z koloběžky že ne a ne usnout, ale byla zralá jak hruška .chvíli spánku to chtělo. Když usnula, spala něco přes půl hodiny,ale už byla zas odpočatější a veselá.

Jen chvíli kdy jsem myla nádobí a pruh na ježdění byl obsazen mnou, tak byl podezřelý klid, tady je výsledek….. :o))))))

První rozjezd v terénu….ještě jí to moc nešlo tak u hřiště s ní praštila a utekla mi tam, ale po kouskách tréninku a přesunu kočárkem,aby to bylo rychlejší jsme se dostali našim. Akorát přišla teta Marie, tak chvili pobyla a Maruška všem nahlásala, že má koloběžku. Ona se chlubila i kolemjdoucím :o)))))

Pak jsme šli krmit kapry, kačeny už mají dlouhodobě áčko. Šla s námi i teta Marie, pak pokračovala kopečkem lesíkem do Tesca. Překvapivě dorazil dodatečně i můj taťka, což mě moc a moc potěšilo. V tuhle hodinu bývá každý den úplně jinde, ač by nemusel..

Pak jsme ještě přibrzdili na velkým hřišti a než se mi povedlo dostat Marušku z něho, to byla taky chvíle, ale ono ho minout nejde :o))))

cestou domů jsme stejnak tradičně zabrzdili v Kaufu, protože jsme potřebovala nutně něco vymyslet do hrnce. Za mostem je krásná rovný chodník, nejhladší s celé cesty. Maruška se tam přela do tréninku a tam jí to konečně začalo jít. Tak krom kopečka už dojela vlastně domů, sice ještě pomalu,ale kdo ji pak bude honit, že :o))) Ještě jsme odnesli k Jindrovi do mrazáku zmrzlinu z akce, ať máme čím vyrovnávat vedra. Domů jsme dorazili v půl 10 teda, no, ale byla to úžasná večerní procházka, plná radostí a nadšení.. Jen byl boj těsně před spaním, Maruška chtěla spinkat pod postýlkou, s koloběžkou :o)))))

No náročném dni jsem měla voňavou lázeň teda…..Když jsem chystala spaní a Maruška se koupala. tak mi tam vylila zbytek šampomu, který jsme zapoměla dole, když jsem si odpoledne myla vlasy. Takže jsem ve vodě měla půllitru kopřivového šamponu.. takže taková zelená večerní lázeň :o)))))

A já děkuju osudu, že všechno se všechno takhle otočilo, nic není pro mě důležitější, než takhle šťastná a usměvavá Maruška, fungující rodina a nejen ta co se nám dnes sešla u rybníka, ta co mi dávala vždycky vzor, jak v klidu pohodě se má žít,ale já prostě cítím čím dál víc tu rodinu tam kde má být.. nezáleží na genech, táta co nekoupí dceři ani lízátko a věnuje jí 5 minut za měsíc táta není. Rodina je tam , kde jsou všichni šťasný, děti i dospělý. kde každý pro každého udělá co je v jeho silách, každý se na na každého těší. Dětem svítej oči….Všechno nechám osudu, jen si budu z celého srdce přát,aby to takhle bylo pořád… Já to prostě dnes cítila z toho, jak Maruška byla šťastná a mě Jindra, jež musel být dlouho v práci prostě chyběl , aby tu radost prožíval s námi…

A děkuju i andělům strážným ač na ně nevěřím, že drželi ochranná křídla nad tetou Helenou a strejdou Zolim. Uf uf spadl mi kámen ze srdce, hlavně že jsou v pořádku doma.