11.9.2008 Pohádky den třetí

Tady není fotka, nebude v projektu, ale doma v kronice ve Wordu ji mám. . Dnes mě úplně šíleně bolela hlava, do toho mě bolelo břicho od menzesu . Petr nechtěl ztlumit televizi a mě bylo čím dál hůř, ležet jsem jit nechtěla, jenže Petr do mě tak hučel v kombinaci s televizí se mi mohla ta hlava rozletět. Byl tedy s Maruškou na chvíli venku: Potkali Maxipsa Fíka a Večerníčka. Maruška si prý chtěla pejska pohladit ale když přišel blíž tak vylezla na tátu takovým tempem, že by se za to nemusela stydět ani opice, a džela ho tak, že prý ani nemohl dýchat. Když odcházel, tak ho zase chtěla pohladit. Celý den to pak líčila : „ Pes, velikéj, bojim, hodnej“ u Večerníčka prý videla na nože tak, že by ji museli odřezávat motorovou pilou,ale když odcházel, už mu mávala. Přinesli si z města nějaké sponzorské dárky, mezi tím i knížku se zvířátky kombinovanou s metrem na růst a tyhle samolepky. Maruška považovala za největší legraci si je nalepit na chodidla a měla pak strašnou legraci z toho, že chodí s obrázky na nohou. Jedna samolepka skončila tam kde ji vidíte, na nahém zadečku (na internet tuhle fotku nevkládám, důvody znáte)

U fontány bylo spousta krásných figur od místního řezbáře, strejda má od něho vodníka u jezírka, alespoň myslím, že je to on, podle stylu řezby, ale nemůžu tapetovat, stačí těch 10 co jsem vybrala. byli tam houby, vodníci, ryby, bota, zajíci (s těmi se Maruška odmítla vyfotit, protože se jich bála, ten větší byl vyšší než ona) . Ze všech postaviček sem dávám, jen jednu chobotničku, kterou lovil jeden vodník, protože tam vůbec nepatří…..

A my proč se Maruška tak krásně tulí a pak z ní vylezlo, že se bojí vodníka, který tam cvičil a tancoval s dětmi. Přitom včera s ním taky tancovala, ale tahle fotka za trochu strachu z vodníka stála.

Maruška chtěla „točit“ tak jsme ji dnes koupila jednu jízdu na řetízku.. kdyby to šlo, nechám ji tam točit třeba padesátkrát, ještě že je to zlatý dítě a pokud ji chci odvést odněkud, odkud nechce, že se nekonají žádné scény a nechá si vysvětlit, že zas příště, nebo zítra a ona řekne „bude“ a prostě jde. Je to zlatíčko…..

Já vím, že podobná série byla před 2 dny, ale … dnes už Maruška věděla co má s vatou dělat, uždibovala malými prstíčky, když už to moc lepilo tak říkala dlouhé „fůůůůůjů a krmila kousky mě i babičku a byla totálně šťastná ,nadšená, ulepená, totálně spokojená no byla to „dobota“

Dnes s námi byla ve městě mamča, aby si užila Marušky na pohádkách, ale musely jsem domů dřív, aby udělala Marušce večeři, šli jsme s ní abychom potěšili prababičku , tam jsem pobyli chvilku, jen se koukli na „kluci“ (Večerníček) a zase jsme mastili do města na světýlkovém průvod,který měl být od 20h z náměstí.

Abych nezapomněla na krásně pididetajlíky tak po Večerníčku začala říkat „dobonoc“ a Vochomůrkovi z večerníčka říká „Komůrka“ on byl namalovaný v programu na pohádky i s Křemílkem tak si to celou cestu k našim prohlížela a stále hledala „Komůrka“

Jelikož je letošní festival zaměřený na čerty Hanka svého Šaryka vyšperkovala jak se patří, kdo ho zná, nediví se a neplaší se, on je prostě takový šašek pro všechno, nechá si na sebe navléct cokoliv, nikomu neublíží, miluje děti a má svou velikou sbírku plyšáků se kterými se strašně rád všem chlubí. Kdo jde okolo a trochu ho zná tak mu nosí svoje plyšáky až k nohám.

Musela jsem hodně štelovat foťák, páč ještě nebyla úplně tma ale zase nebylo už skoro světlo, ale s bleskem to bylo ještě přesvícené, stejně se jakš takš povedlo pár momentek Šaryk a Maruška. Je sice mázlá, ale je o kouzlu okamžiku. U Hanky jsme se trochu zakecali, tak jsem Marušku převlíkla před záchodky (tam se Šarykem pracují) do dlouhých věcí a kočárek jsme strčila jen za dveře a šli jsme na světélkový průvod….

…., teda jen na jeho začátek, on pak jde do Libosadu a na to je Maruška ještě malinká, ne na tu cestu, ale na tu cestu v tuhle hodinu- Lampiony se mi moc nedařili fotit, neb moderátor očit děti s nimi tančit a při tom světle a pohybu z nich byly jen čmouhy, takže tady jedna atmosféra nočního náměstí….

Tady jedna usínající staročeská střelnice……

A tady můj pokus pokořit měsíc po vzoru Papagáji , nemám ho tak ostrý, ale ten příběh okolo. Dala jsem napouštět Marušce vanu a vytáhla stativ na balkón. Maruška se okolo mě tetelila, v první fázi házela kolíčky z balkónu dolů. což jsem jí zatrhla :o))) už takhle jich rozebrala moc. Pak byla hodná, když jsem šla zastavit vodu do vany, která se točila v koupeně, do které vstupujeme z balkónu tak jsem zjistila co vyvedla, Z koše na balkoně nanosila suché muškáty do vody… tak měla kytičkovou koupel, vanu zž se mi přepouštět nechtělo. Zdůvodnila to jednoduše .. „kytiky, pinavý, umejeme“ :o))))