Je čtvrtek a tak jsme vezla mamču s babičkou do Ohavče. Jelikož čas letí , tak se vše schyluje k podzimu, je to znát všude, sluníčko vychladlo, zeleň žloutne, vítr je studenější……
Byli jsme česat jabka a kocour seděl na pařezu po meruňce, v tom podzimním sluníčku tam vypadal úžasně…..
Kocoura na pařezu mám, ale tuhle fotku musím dát taky, protože bylo úžasný vyčkávat na okamžik, zda se Maruška vrhne po kocourovi něžně a nebo zda ho prožene. Ale tady v této chvíli na něj hulákala „kočiko, pocém“
Plním jednou podmínky projektu a dávám sebe, sice jsem byla tugle s Maruškou co měla teplotu, ale tahle fotky mi připomíná tu naši opičku, co se se vším opičí. Sedla jsem si na zem, abych vytřídila jabka z košíku na ta úplně dobrá a na ty co měli ďubku, ale ještě chvíli vydrží.Maruška viděla, že jsem si sedla, a hned hlásila „máma, hačí“ a přišla si mi sednout na nohu a krásně se přitulila. Pak ukazovala, že mám „jabíka“ Dnes je hodně podobná serie fotek , ale připomínají mi krásný chvilky…..
Naše malá opice, dvakrát vylezla až na vrch žebříku. Samozřejmě jištěná, ale byla tam raz dva a vůbec se jí nechtělo dolů, tady má ten přešťastném výraz, kdy může lítat po zahradě, trhat „jabíka“ , honit kocoura, vláčet košík, dokonale šťastná….
tady je úžasně šťastná, že jsme ji pustili až na vrch žebříku, samozřejmě že ji babička drží za nohy, ten mrňavej šplhavec by vylezl až do nebe, kdyby tam ten žebřík vedl.
Dřív se stmívá a vítr fučel, tady už se ohříváme v chaloupce, Maruška dostala chlebík k večeři a neustále chodila obhlížet a hladit lenošícího kocoura, ona ho tak miluje, že mu nedá pokoje, stále mu dělala „malá“ a sháněla se po granulích, že má „kočika taky ham“ domů se jí vůbec nechtělo.
0 komentářů:
Okomentovat