Jedna nouzovka přemýšlím co mi z toho dne utkvělo a nevím nic. jen jsem mířila odpodne s Maruškou na hřiště a skončila u načich, neb mě šíleně zase braly zuby. Tak nějak se mi sypou jak nemůzu pít tolik mléka kolik by bylo třeba, Maruška má přednost. Mohla jsem zešilet tak jsem šla k našim, než to odezní a Maruška si tam hrála s kočárkem a panenkami. Akorát pamatuji, že se našim rozbila televize, ale jak je známo v hospodě seženete všechno a táta tam zrovna potkal televizáka Pepu, tak s ním přišel a za chvíli už zas šlapala. Akorát se rozběhla když začínali „kluci“ (jmenuje to podle aktuálního obsahu před tím to byli „zajíci“ ) večerníček, Maruščin denní rituál, miluje ho. Hlásí už předem ,než Večerníček zněmí dopravní prostředek na čem pojede. A musíme mu pak všichni povinně mávat, kdo nemává toho Maruška upozorní. Já kolikrát ani nemávám, neb se těším, až řekne :“ máma, máváme“ :o)))) a obouma ručičkama mává jak o život.
V podvečer nás šel zase vyprovodit táta (můj) domů, aby si užil Marušky a tak si tak nějak říkám, že s Maruškou, tráví prarodiče víc času, než vlastní táta a není to o tom, že tam jsme skoro denně, někdy jen přibrzdím ,juknout. Je to o tom, že Petr ve volném čase, místo aby byl s námi tak tráví čas u PC a televize…..
0 komentářů:
Okomentovat