Maruška se v noci vzbudila a zvracela, ráno už měla chuděra teplotu , jen 38, to většinou řádí jak drak, ale tentokrát pospávala, a jako vždy když je nemocná, chce hlavně kójo tak se stále hlásila že chce „mlíko, prso“ Jelikož mě nic akutního nehonilo, tak jsem vždy vytuhla s ní. nalepená na to rozpálený tělíčko. Kolikrát jsme ji dala jen vyčůrat a ona bez punčošek zalezla zase ke mně pod deku a tam spala dál. Bylo mě jí líto, ale nedalo se nic dělat, a té blízkosti jsem si užívala, poskytla jsem ji ty kvoční křídla….
Musela jsem snášet zase nadávky Petra, pro přiklad jeho chování. Mluvil, hodně hodně sprostě před Maruškou, tak jsem upozornila jen klasické „ je tady Maruška“ načež začal na mě řvát, že ho omezuju. Nemůžu si pomoct, ale musím v těchto situacích konstatovat, že omezenej je, ale pouze jen a jen ve své hlavě. Dala jsem mu na výběr, že buď dnes k obědu dojí omáčku, nebo udělám bramboráky, pokud mě oloupe brambory. protože jejich loupání mě vážně s mýma odělanýma rukama dělá problém, a zázrak nebo normálka.. ? On je udělal celé, jenže mě dal ochutnat a nechal mi 1,5 bramboráku A a že jich bylo) , že si mám dát. Fakt jsem mu řekla že nechci, měla jsem na ně velikou chuť včera je smažili ve městě ve stánku a na co dávat ve městě 30 kč za bramborák, když doma jich budu mít za 30 kč, že je nesníme. Jenže n ten, zbytek 1,5 bramboráku jsem se vyprdla, řekla jsem že nechci. Akorát bych si rozdováděla chuťové buňky, Tak jsem si zase k obědu namazala 1 cheba….
V Ohavči jsme se pro mamču zajeli jen na otočku, protože Maruška večer zase začala pospávat, tak jsme ji nechtěla budit, tak jsme vyjeli až v půl 7. Byla hned totálně vzhůru. jak viděla kocoura, hned volala „koliká“ a jak ji utíkal tak „ kočikooo“. Nadšená, bohužel to bylo dřív zbytečné, byla jako hadrová panenka. A v Ohavči , jak nechtěla celý den jíst, tak se mohla ujíst koláčků, byly výborné, čerstvé. Tak konečně něco snědla. tahle fotka je z kuchyně, kde naháněla „košík a oříky“
Jelikož byla sobota tak bylo ohňostroj. Mamča byla utahaná tak, že nechtěla ani na tradiční cimbálovku, která o něm hrála. tak jsem fotila jen z balkónu. Původní plán byl jít s Maruškou na náměstí máme to 5 minut z domova, takže žádný štrapace a po ohňostroji dom. Jenže Maruščina teplota změnila plány. Už kvůli ohňostroji na který přijela spousta lidí jsem objížděla 3 krát město, než jsem našla místo na parkování , našla jsem ho až u Šuků z boku, ani ne v Lípách. A Marunka, jak byla zmožená tak mi už na zádech, jak jsme ji nesla tu dálku domů, hlásila „ domů, spinkat, dobonoc (dobrou noc) “
2 komentářů:
Ta první - společná je tááák, tak pohlazeníhodná. Malá tam vypadá opravdu, opravdu nemocně. Snad bude brzy líp!!!
horečku vám nepřeju, ale fotka je nádherná. bolavá, ale hlavně blízká a opatrující..
Okomentovat