30.8.2008 Babí léto

Je sobota a my zase vyrážíme odpoledne do Ohavče, aby si Maruška užila a abychom přivezli navečír mamču domů. Petr sliboval, že v sobotu s náma pojede, nakonec zase nic, počítač a fotbal v televizi mu opět byli přednější než odpoledne na vzduchu se svým zlatíčkem, už 3 dny po práci raději zůstal doma u televize a počítače, než by se věnoval dceři. Mě je to fuk, on přichází o ty nejkrásnější okamžiky….

Tohle jsem vyfotila Marušku s babičkou, protože byli tak perfektně sladěné oblečením, a z té fotky je vidět to teplé babí léto…..

Tady Maruška obouvá babičce boty to ona děsně ráda, takhle pomáhá, úplně se vším, čiší mi z té fotky taková pohodička, jaká tam vládne, nikdo nenervuje a Maruška je tam šťasná. Zalívá kytky, honí kocoura, lítá po dvoře a nic ji nechybí, má nás všechny pohromadě a co mě přijde už hodně na pováženou, už se ani tam neptá po tátovi, nějak si zvykla, že táta s ní prostě venku není.

Bylo nádherný nebe tak trochu pohled do té nádherné modré oblohy teplého babího léta, ale dlouho se ležet nedalo. Maruška přišla ke mně a hned „ Mamiko, vstávej „ a těma mrňavýma ručičkama mě zdvíhala nahoru. Kdo by odolal…..

Našemu houpacímu maniakovi jsem dnes pověsila houpačku, ona je sundaná protože po většinu týdne ji nikdo nepoužívá ať zbytečně dřevo netrouchniví. Sice pak vznikly fotky spíše dokumentační a patří k nim příběh viz níže…. ale tahle Maruščina milovaná opice nasvícená sluníčkem, se mi líbila….

Můj úhel pohledu, Maruška nejdřív na houpačku nechtěla a pak jsem ji z ní nemohla dostat. Chtěla do houpačky k sobě opici i myš a že se budou taky houpat. Nechtěla dopustit, aby se houpala sama, chtěla mít u sebe svá milovaná zvířátka. Opice měla „pacinu“ ven z houpačky a „myšu“ Maruška držela okolo ramínek…..

Tady má všechny 3 miláčky, Myš bydlí jen v Ohavči ale bez opice a „kočiky“ nemáme šanci odejít z domova, všemožné kamufláže jsou prd platné, prostě bez kočky a opice nelze opustit základnu. Opici jsme ji teď alespoň vytáhla to co dostala od sousedky Hanky k 1. narozeninám. Jinak do té doby všude tahala tu po mě. Prostě je miluje.

Tuhle housenku jsem cvalka cestou k autu, bylo to honemi ruční nastavování, páč už bylo hodně šero, ještě že se foták dal opřít o zem.

Maruška zas měla moc, kdy prostě čas od času v noci nespí. Prostě vstane ve 3ráno, když já jdu spát a dělá kraviny, občas pomůže 5 minut pláče a důrazné že je noc, a usne. Jenže Petr šel na ranní tak jsem ho nechtěla budit, tak jsme si s Maruškou hrály, ona chtěla samo blbnout a dělat bramboru a pištěla, sprďáka jsme dostala já, že u toho řvu , přitom jsem mluvila co nejtišeji. Maruška mě vykládala, jak se „houpati“ a že tam byla „opice, kočika“ a ukazovala si na hlavu že tam je „moucha“ ona ji tam odpoledne měla, tak jsem ji to říkala a ona si na to ve 4 ráno vzpomněla, ukazovala na svou blonďatou hlavičku a povídala „moucha“ no byla s ní legrace, jen kdyby Petr nebručel tak strašně, já za to nemůžu, prstě čas od času, tak jednou za měsíc má takovouhle kecací noc, může být rád, že čas od času a je s ní sranda, Jiné děti jsou vzhůru celé noci a brečí.