22.9.2008 čerti v životě

Včera s těmi manévry jsem zapomněla vytisknou připravenou plnou moc, co po mě chtěli sepsat a vytisknout. Tak jsem ji nesla k našim, Maruška na schodech zahodila pití a skončilo pod schody. Tak zase volala, „kde jééé“ tak jsme ho šli pod schody sebrat. Bylo tam malinko vyteklé. Maruška viděla loužičku , okamžitě ji začala roztírat ručkou, jako když uklízí a komentovala to „bodel“ Nakonec jsme tam zůstali na oběd, byli jablkové knedlíky, tak jsme si šmákli. Pak jsme šli domů, Maruška mi vytuhla po cestě tak jsem ji uložila na gauč. Šla jsme si lehnout na zen pod gauč, protože jsem měla uklizeno od rána a Petr měl oběd hotový, jen uvařit brambory. Maruška se za chvíli vzbudila a chtěla „mamiko, prso“ tak si vlezla ke mně na zem. Většinou si bezu na zem peřinu, pod sebe, protože mě bolí z té tvrdé země kyčle, když ležím na boku. Ale bála jsem se, aby se nevzbudil Petr, protože stále nadává, tak jsme lehla bez peřiny, Maruška si ke mně vlezla, přitulila se a ještě usnula, bylo jí jedno, že tam bylo tvrdo, hlavně že byla u maminky. Petr se vzbudil opět v šílené náladě, ptal se, zda jsou brambory k tomu obědu, řekal jsem mu, že jsem mu je oloupala i uvařila..brambory, pokud je ta možnost, nechávám brambory loupat Petrovi, protože mě při tom šíleně bolí ty moje odkecané ruce z práce. Při pohybu loupání brambor mě berou křeče až k zadku. Tak jsme mu řekla, že jsem mi brambory oloupala i uvařila a on na mě z ničeho nic začal řvát: „proč na mě píčuješ“ nechápu proč a jak, já jen oznámím, že oběd má hotový celý a já pí.. (podruhé už nejmenuju, jen jsem citovala) Maruška naházela listy z kytek za lavici, tak jsem je vytahovala, tak jsem nechtěně vytáhal kabel od antény u spoje. Byl hlavní problém, že nešla televize, tak zas řval znova. Šel si to zamontovat , zasekl se za lavicí a volal na mě. Já zrovna měla na klíně Marušku a šněrovala jsme ji boty. Tak na mě zas řval, že kdyby zavolal jinej, že bych šla hned. že jsem zrovna nemohla, to neposlouchal. Honem jsme pádili ven, pryč z toho.

Než jsme vyrazily ven, byla jsem si na balkoně, jen ve dveřích nafotit makovice do Freebies. Maruška mi skálala po zádech , provlíkala škvírkou ručičku, makoviny mi loupila z podložky na focení. Visela mi na zádech a to ucha mi brertala : „mamiko, fotíš? „ :o)))) Byla k sežrání.

Byli jsme v galanterii mrknou na nějakou mašli do free a Maruška byla nadšená, přerovnávala jim tam vlnu a počítala klubka „jeden, dva,tři , sedum“ A pak mi lezla z krámu, protože na rohu byl poutač na dřevěné hračky, takový věšák s hlavou kočky, Maruška hulákala „kočikáá“ a nemohla jsem ji dostat od poutače a z krámu se taky cpala a hulákala „kořikáá, kde jé“ byla si 5 metrů od obchodu. Pak jsme mrkli na pískové sochy , hned po pohádkách jsme se tam nějak nedostala a teď jsem zjistila, že už nějaká hovada zbořila čertům asi 3 hlavy, jednomu nohy a schody u pekla už jsou rozšláplé. Něco jasně udělá počasí, ale tohle byl jasný vandalismus. Pak mě psala Mamča kde jsme , tak jsme se šešli a prošli město a pár vietnamských obchodů. Koupila Marušce dvoje bikiny a houbu s rybičkou, z té byla Maruška nadšená, nemohla si v krámě vybrat, zda chce „kačenu“ a nebo „rybiku“ . Pak si to nesla jak poklad. Chtěla stále tlačit kočárek a byla děsně důležitá. K večeru jsme se stavili u našich, Mamča musela už dělat babičce večeři . Tam jsem dostali večeři i my, Maruška chleba se sýrema já se salámem, ten byl na Marušku moc slaný, ale úžasně loudila. Naklonila se ke mně, hlavičku měla až u mé hlavy a povídala mi. „prosím, dáme, Maušce, děkujíííí „ ona to děkujííí říká skoro na vše a tak úžasně.

Před příjezdem domů jsem na nafocení přinesla ještě kaštanový list, lezla jsem pro něj, naproti u hospody na plot, abych ho dostala. Marušce se strašně líbil. ještě jsem nestihala uklidit prostěradlo a už to provětrávala. Fotka ostrost nic moc ale výraz k nezaplacení. Malá šibalka.