29.8.2008 aj tak tak seju mák....

Odpoledne jsme jeli do Ohavče, Petr zase zůstal doma sedět u počítače místo abys s námi užíval venku. Mamča a teta Maruška byli včera navečír paběrkovat na poli makovice. Nebylo to tak daleko a mák je drahá jak blázen, čtvrt kila 40 kč a buchty my rádi :o))) tak byli sbírat makovice na podekaném makovém poli, nasbírali 2 koše a byla z toho vééliká mísa máku, ta co tady babička do ni prosívá ta byla plná. úplně jsme zapomněla napsat včerejší pidi kousek, co mě rozsemála Maruška. Včera se jí libilo chrastit s makovicemi. tak jsme ji jednu vzala domů, aby si s ní mohla chrastit. Přijeli jsme po Jičína a Maruška vzadu v autosedačce byla celá od máku, makovici rozkousanou, rozďoubanou….pusinku olepenou semínkama a povídá mi. „loupám“…. no opičila se po prababičce.

Než jsme vyjeli do Ohavče, tak Maruška byla k sežrání. Dávala jsme věci do batohu a Maruška si mezi tím přinesla autosedačku vajíčko, ve které ji uspávam, když nechce zabrat po obědě normálně. Dala si do mi žlutého psa Béďu, kterého byla ta autosedačka plná a zpívala mu, to co z té ukolébavky umí: „Houpy, houpy, kroupy, koťata, jáhly, táhly“ jen ty slovíčka co doplňuje, když si ji zpíváme. Maruška mě vůbec překvapuje, jak moc si zpívá, holt to vidí u mě, tak to dělá taky. Kolo kolo mlýnský umí až po rýnský a ještě několik slovíček, třeba hračkám zpívá „hajej dadej mimino“ Petr v tu chvíli hrál na počítači fotbal, a ani se neobtěžoval na ni podívat, byla k sežrání,a jemu to bylo fuk, jak je šikovná…

Ještě jedna cílová fotka po doloupání a prosetí máku, ať tu nemám zamý rozmazaný momentky. Chci zavzpomínat jak to bylo…. Máku jsme kdysi pěstovali ohromné pole, milovala jsem ho , to jak kvetl, jak zrál, a jak jsme s Pájou a Pepínem na něj chodili „sypat si to do hubičky“ jak říkal náš děda. takovej ten už modrej, ale ještě šťavnatej. No občas si ho člověk vysypal do pusy i se škvorem, když nedával bacha. A pak jsme pozorovali na záchodě, jak máme makovaný bobky, ať je to jakékoliv v těm létům telecím tohle patří, to je takový detail, který mě připomene neskutečně mnoho.

A bylo tehdy strašně vrabčáků. 100 krát míň než za dob mládí našich rodičů a zase 100 krát víc, než dneska. Děda ať byl jakémkoliv tenkrát je střílel, co jich bylo a chodili na mák a likvidovali ho kvanta. Oni nezobávají makovice zespoda a co nestihnou sezobnout, to se vysype. Tenkrát omylem postřelil sýkorku. Měla zraněné křidélko a já o ní pečovala. nechala se nosit na prstě a já měla ochočeného ptáčka i když nemocného. Chtěla jsem si ji vzít do pokoje aby se ji něco nestalo, bylo mě to zakázáno. Měla jsme ho nechat na okně u koupelny, kde měl hnízdečko z hadrů udělané. Ráno tam nebyla, nakukali mi, že se uzdravila a že uletěla. No moc se mi to nezdálo, ale vzala jsem to i když víc jasné mé dětské dušičce bylo, že ho sežrala kočka…. a bylo mi smutno.