5.9.2008 Vůně cibule a mládí ...

Pátek odpoledne , cestou do Ohavče jsme se stavili koupit mlíko protože bylo v akci za 10kč, což je o třetinu levnější než normálně a při Maruščině spotřebě to hodí nějakou kačku a je trvanlivé až do ledna a s naší mlékovou královnou bude za chvíli vypito. V Ohavči to vonělo, tak jak to tam znám, tak jak se mi vybavují ta krásná léta. Voněly tam 3 metýnky se švestkama a meruňkama . takový my na těch léty vypečenejch plechách a troubou co už zažila dobrot a dvířka ji fungujou na heslo …..Voněj nějak jinak, létem, pohodou, mládím, já nevím, prostě buchta na dvorku, ke který se po 18náctinách přidalo kafe, místo čaje, chutná nějak jinak. Z té vůně cítím vzpomínky…..

Otrhané lístky měsíčku mě připomínají taky cosi z mládí, když ještě nebyl sortiment tak veliký a babička dělala v plechovém kastrůlku z domácího sádla měsíčkovou mast…. myslím že lékárny na ni nemají, ne co do kvality, i když možná taky, protože se nešidila, ale co do vůně a atmosféry…..

Maruška miluje to hrabošení v hlíně. myslím že to bylo v úterý, jak jsme byli na hřišti a já jí sundala botky, aby ji neřezal písek, protože je ostrý a v sandálkách vážně řeže, když se dostane pod nožku a na boso se to lahoda. A ona si je dnes stále sundávala i v Ohavči, bylo teplo, tak jsme ji nakonec nechali, bylo kouzelné , jak hrcla zadečkem ma chodníček a hlásila „sundáme“ Tady je vidět ten pohyb a rychlost s jakou to dokáže .

Stále mě fascinuje to „poprvé“ Maruška dnes poprvé trhala hrušky, strašně se jí to líbilo a v zahrádce pak trhala rajčata. To jsme ji ukazovali která, protože by osápaly všechny, ne jen červené. Maruška má takovou páru, že jich hodně rozmačkala :o)))) tak vyrobila i první kečup :o))) A byla z toho plná zážitků, hned to hlásila tátovi, který zůstal doma u televize (opět)

Miluji kytky a jak to v Ohavči kvete jako za časů, kdy babička ještě mohla na nohy s skoro vše obstarala sama, ted je to na pracujících, a hlavně nemocných a vysílených.. po troškách vpřed…. ale za to to stojí, stále to tam vypadá jako tam,kde je domov, tam kam se slétají ptáčata na hnízdo….

Tahle fotka má bohužel tu nedokonalost, že tam Marušce chybí kus hlavy, ale bylo to tak rychlé, když si naházela cibuli na kortouč, otočila se a ujížděla, zepředu s kortoučem mám fotek hafo, ale tady se opičí po mě, a mě se to líbí, jak velká zahradnice a jak tu cibuli vytahovala a dávala na kortouč, no k sežrání .Pomáhá se vším a je z toho nadšená…..

Miluji vůni čerstsvě vytažené cibule, ať v létě, kdy mě připomíná dědu sedícího u kortouče a čistící ho ji do trhu nebo na prodej u silnice. Supermarkety by se mohli stydět a že ji nají umytou. Zkrátil ji fousky, oloupat tu vrchní vrstvu, naleštil, pečlivě svázal provázkem a konečky natě zakrojil na stejnou délku…. Pak se to prodávalo. O tom už jsem v kronice psala nejednou o té atmosféře, o babkách u silnice, o to rituálu a štokrleti a plechové krabici s penězi, o Haškovně… . Vzpomínky z mládí.

Konečně jedna v klidu, kdy kocour před Maruškou nezdrhá, nevím kdo z nich dostal rozum :o))) Tady mu povídala „hamej, do pusiny“ a div mu to tam nechtěla podávat. Miluje, ho … miluje všechno živé…..a já miluji tyhle chvíle…..

Jedna opravdová pohodovka, kdy se několikrát vracíme, než vyjedem k Jičínu, protože Marušce se otamtud prostě nechce. A ještě děláme kraviny, prostě si to užíváme, ona je špinavá úplně všude, ale totálně šťasná…..