27.8.2008 Rozsudek jménem republiky ...

Dnes došlo k tomu, co jsem nikdy nechtěla, ale nebylo vyhnutí. Poslouchám jen věčné sliby a skutek utek…… Věčné sliby i po tom, co jsem řekla, že má poslední šanci a do týdne, někdy méně, někdy více zase nějaký průšvih brutálního kalibru. Chybí mi důvěra, věčně si přepočítávat peníze co mám bokem, na benzín od babičky, co mi vyplácí ze svých příspěvků na benzín, co má na tyto účely od státu a co je ještě více na …… i peníze Marušky, co má od někoho, co mi dá pro ní třeba teta, děda….tak z toho mi taky krade. To je ta největší ubohost krást z peněz, které má „na něco“ ani ne dvouleté dítě. Nehledě na jeho věčné pití a ubližování pod vlivem alkoholu, a postoj k tomu, já jsem ten ublíženej…. Kvůli němu se plácáme v dluzích, ale on si pusu neošidí a do ledničky kouká častěji jak do televize. A u sousedky si stěžuje že má hlad. je pravda, maso je jen v neděli, ale co má člověk dělat, když musí vyjít s 3500 tisícema na měsíc. Hlavní je, aby měla Maruška co potřebuje, mlíko jogurty, pribiňáky, banány a to co miluje nejvíc, a stále hlásí „maso a vajíčko“ my se uskrovníme, teda já…. Pro přiklad vzpomínky, kdy jsem navařila hrnec bramborového guláše, abych mohla omýt nádobí, neb jsme po tom vařila v tom samém hrnci ještě frankfurtskou polívku, aby měl Petr k večeři páč věčně prská slova „chleba nežeru“ nebo když mírně „zase chleba“ tak jsme oddělila 2 pořádné porce do menšího hrnce a zbytek dala do dózy. ještě jsem dovářela polívku když bylo skoro poledne, chtěla jsem dovařit a pak si sednout k jídlu. Než jsem se rozkoukala, tak Petr snědl obě porce, tak jsem nejedla. Pak jsem umyla nádobí a než jsem se rozkoukala, tak byla odebraná a snědená ještě čtvrtka hrnce polívky a že ten vařím hooodně velkej. Tak mám pomalu odkecanej žaludek, ale Maruška je přednější, když na ní nemyslí táta, musím já.

Možná proto jsme skončili tam kde jsme skončili, pro nedůvěru (kradení peněz z už z tak malého rozpočtu) chlastu (že pije, když to neumí a je pak zlej) a pro sobectví (myslí hlavně sám na sebe) ať říká cokoliv, že mu na nás záleží tak se podle toho nechová. A stále měl pocit, že mu tohle všecno projde….

Proto soud dnes přidělil Marušku do mé péče, a vyměřil výživné. A on má teď dvě volby, buď to konečně pochopí, že se nedáme a že to budem řešit. Ale pochybuji že se změní, stále má pocit, že nic špatně nedělá a nebo si najdeme bydlení a budeme s Maruškou samy a budeme na tom lím finančně a hlavně psychicky…

Já na dnešek usnula v půl 5 , jakmě bral zub, jelikož Petr byl kvůli soudu doma, měl dovolenou, tak vstal s Marunkou. Ráno jí dával jogurt, a jako každé malé dítě to patlala a já slyšela jak na ní řve „doprdele, neser mě debile“ :o(((( v těhlech případech nevím jak pomoct, protože se pak hrozně čílí, že nesmí vychovávat svoje dítě….asi nám bude bez něj líp, tohle je už opravdu moc….