14.9.2008 Pohádky končí

Neděle. Jako v neděli jsem udělala maso, Uvařila jsem uzené spodní krůtí stehno z mrazáku, K tomu slušnej hrnec brambor, prostě dobré 2,5 porce. Jenže jsem neměla v poledne hlad, jak přes týden nejím, tak si tělo nějak odvyklo. Tak jsem umyla nádobí a lehla si s Maruškou, která už po obědě spala. Petr se naštval, že když nejím, já, tak že jíst nebude. Nevím co vyváděl, nejím abychom vyšli a nejím celý týden, k obědu si dám plátek chleba, tak nevím proč zrovna v neděli okolo toho dělal takovou komedii. Než jsem se vzbudila, tak byla snědená omáčka co měl na zítra, celý ten hrnec brambor, co z něj měla porci jen Maruška k obědu i to maso co měl o bědu na dnes, Hlavně že vyvádí, že taky jíst nebude a pak sní oběd na 2 dny…..njn.

Když se vzbudila Maruška po obědě, tak my jsme se vydali k našim, kde se dnes slavil náš úterní svátek a Petr se šel projít na náměstí, s tím, že pak možná přijde. Užili jsem si to moc, popovídali, dali si kávu, nějakej chlebíček. Petr psal, že nepřijde, že mu není dobře. Tak jsem mu jen napsala, ať ji podravuje, protože jsem si vybavila sousedku, která přišla včera a koukala divně, že jsem doma, protože nebýt Maruščiny teploty tak už bychom byli dávno v Ohavči. Myslím tu sousedku, jak jsem ji s Petrem nedávno načapala „inkognito“ jak se slušně tomu říká. Na to mě hned odpověděl, že já chodím s Béďou, nechápu kde se v něm stále tahle myšlenka bere, já ho viděla naposled někdy před měsícem a to jsem i Petrovi psala, že se tu zastavili na kafe a pak na dětské, dnu na Sychrově což už je 2.5 měsíce. Ale od té doby co jsem je načapala se sousedkou, ta má potřebu na mě útočit, protože nejlepší obrana je útok, a to on umí. Je mu jedno, že mu je o 17 let víc, že dopoledne dělá v práci, odpoledne na baráku a že to má k nám 15km, prostě je to můj nejlepší kamarád a on má pocit, že si to tady rozdáváme před Maruškou. Navíc Maruška začala říkat všem medvědům Béďa, protože se tak jmenuje její velkej žlutej plyšovej pes, tenkrát Petr pro toho psa ze 3 jmen toho Béďu vybral a teď mi to bude otloukat o hlavu.

Ani jsem se domů netěšila, že na mě zas bude řvát. První co udělal, tak projel tašky, co jsem přinesla. O šišce suchého salámu, který jsem dostala od tety Marušky prohlásil že „to mám pro toho mýho“ A vrhnul se na chlebíčky. Když jsem si dovolila poznámku, ze když mu je teda tak špatně, že nemohl přijít, že by neměl jít chlebíčky, že se mu přitíží, že když mu je zle, že si má dát suchý rohlík. To jsem opět byla ta nejhorší. že prej má žrát suchý rohlíky. Navíc do mě hučel, že mě tam zase očkovali proti němu. Nikdo mě neočkoval, každém mi jen přál k svátku, ať je líp, každém ví, že ON se nezmění, že to bude jenom horší. To už jsem nevydrzřela, a zavolala mamče, kdože mě to tam očkoval, že o tom nevím a jestli ví, že ten salám co mě dala teta je pro toho mýho, a že jsem se jen zmínila, že když je mu špatně, že se nemá cpát chlebíčkama, že si má vzít rohlík, že to nejni jen můj výmysl. tak se hrozně rozčiloval, že z něj dělám debila, a že já jsem ta neublíženější. Přitom jsem přišla domů a on na mě začal hned tím divným tónem , že jsem byla na oslavě. Vždyť tam mohl být taky, ale teď mě bude vyčítat, že já byla na oslavě a on ne……

Fotka z večerního návratu alias… pohádky dnes končí, zítra nastoupí technické a všechny, fábory, vlajky, kostičky, písek, zas budou rok čekat na další festival za rok…..