Petra jsem pustila domů asi v půl jedný ráno. Div nezbořil barák, sousedka se ráno vztekala, že se nedalo spát, prý jestli to bylo nutný… kdyby to nebylo nutný tak si nenechám doma dělat takovej tyjátr.. jen tak .. to nebylo jen tak, chránila jsem Marušku a sebe, Marušce by neudělal nic, ale ten psychickém teror co umí, na to jsme neměla sílu, oko už jsem jednou modrý měla… ať vidí jak dopadne, nebude se mít kam vrátit, řval na mě „píčo jedna zasraná“ a že jsem ta největší svině. Omlouvám se cituji přesně, ale je projekt jsem změnila v kroniku, tak aby Maruška pochopila, proč nemá tátu….. že to nebylo pro nic za nic…
Ráno jsem hned foukla do trhu, mám už jen 200kč a kdy je posledního, nutně jsem potřebovala nějakou radost. Sáhla jsem do peněz co mám na stav nouze a koupila Marušce v trhu ve stánku chodníkové křídy za 39kč, ta radost mě postavila zas na nohy, slíbíla jsem ji, že odpoledne pomalujeme v Ohavči záhrobec, nadšeně si je vezla domů a celý zbytek dopoledne jsem slyšela „majovat“ Petr Původně naznačil, ze možná pojede odpoledne s náma, pak viděl že je v televizi fotbal, tak zůstal doma, ani mě to nepřekvapilo. Když odcházíme od našich, Maruška vždy říká „s náma“ babičce, dědovi, když jdeme ven, tátovi neříká, už si odvykla, ze s námi někam chodí..
odpoledne jsem jeli hned do Ohavče, abychom něco udělali. Takhle Maruška nesla „kytiky“ mě a své prababičce. Mamča něco protrhávala v zahrádce, tak ji je dala do ruky a vyslala jí jak poslíka, byla k sežrání…..
Maruška je jak dráček, potřebovali jsme hrabat listi a spírat ořechy a Maruška stále lezla někam nahoru, tak jsme to vyřešili. Přidělala jsem houpačku , posadila tam Marušku a chodila jí houpat, vždy jsem ji rozhoupala a šla honem sbírat ořechy a listí. Užitek byl na obou stranách, já udělala víc a Maruška byla ukojená houpáním, nevím co na té fotce je, já z mí prostě cítím teplej vítr babího léta smíchaném s vůní ořeší a pohodu…
"Krerou..?" nevím kterou křídovou vybrat, Maruška byla totálně nadšená, jásala barvy, pozná zelenou, červenou a žlutou a čmárala jak o život a volala „majuju“ byla totálně špinavá od kříd, ale totálně šťastná. Když se objevil kocour tak čapla křídy a nesla mu mu je, že má „majovat“ , když ji bylo vysvětleno, že kocour nemaluje, tak se ho snažila aspoň pomalovat :o)))))
Už jsme se balili domů, v doze co byla na stole ke kávě, venku na stolku zbyla jedna buchla maková. už to bylo odnešené na záhrobci , Maruška si tam sedla , vytáhla buchtu, řekla „koláček, děkujíí“ a zase dózu po sobě zaklapla, pak začala honit kocoura, snažila se mu nabídnout, ta téhle fotce je vážně vidět ta akce a zachycený krok, div né taneční. :o))))
Buchta třetí…. mamča mě dávala zbytek buchet domů, ale já je nechtěla, nechtělo se mě je mu tahat až pod nos.. ještě když si o ně řekl.. .a za tu noc. Strojila jsem Marušku do Ohavče a říkám jí, dnes budou makový buchty a Petr, tak mě dvě přivez… on mě v noci nadával…. znova jmenovat nebudu, on v noci snědl párky k čočce, co byla dnes k obědu, on se válí doma u televize, místo aby jel s námi ven a užil si Marušku a já mu mám ještě vozit buchty až pod nos….to se ve mně příčí všechno.. Mamča říkala Marušce k snídani, ale copak jí k snídaní zbudou, když jí je určitě sní…. Chvíli jsem i brečela, tohle není normální….. leda schovat někde dospodu batohu do pytlíku pro Marušku. Když už se ze mě stane, takovej sobec, teda v pouze v reakci na situaci prožitou, to je co říct…
A k fotce, sundávala jsem z ořechu houpačku, to byl poslední počin před odjezdem, už byla skoro tma, páč se smráká čím dál dřív. Stála jsem na kortouči pod ořechem a rozdělávala skoby a najednou slyším ze záhrobce „lup“ typický zvuk pro rozdélávání dózy a Maruščin něžný a radostný hlásek „koláček“ to se tam sama obsloužila a vzala si třetí buchtu :o)))) Já se jí nedivím, taková „dobota“ tak měla buchtovou večeři, ať si je užije, dala bych ji tu poslední, ač je tak miluju…
A k fotce, sundávala jsem z ořechu houpačku, to byl poslední počin před odjezdem, už byla skoro tma, páč se smráká čím dál dřív. Stála jsem na kortouči pod ořechem a rozdělávala skoby a najednou slyším ze záhrobce „lup“ a Maruščin něžný a radostný hlásek „koláček“ to se tam sama obsloužila a vzala si třetí buchtu :o)))) Já se jí nedivím, taková „dobota“ tak měla buchtovou večeři, ať si je užije, dala bych ji tu poslední, ač je tak miluju…
Červánky mě vyhnaly na rychlé focení na zahradu….
Ještě jsem honem před odjezdem v podvečer sbírala prádlo, jak bylo voňavým vyfoukaný babím létem a cvrčkové cvrkali jak za teplé letní noci a připomínali mi krásně večery z něj, škoda, že musím tolik vzpomínat, že se jich tolik nekoná….. vlasně už léta žádný a když tam počítám a vzpomínám, ty léta jsou přesně tolik co jsem s Petrem, bylo to príma na Sychrově, v Turnově, ty se tam řadí, ale chybí tam ten klid, kdy nemusím dávat pozor, kolik toho vypije a jak to dopadne….
Tahle fotky mi nedala, na tomhle ujíždím a to z vesnice miluju, kudy člověk chodí, tudy si něco uloupne. Na stromě jabko.. tohle nedokousané zbylo po Marušce. Rozšlápneš ořech, tak ho sníš na místě, v každou roční dobu je něco, na co se dá jít, kromě kruté zimy a hodně časného jara….tohle prostě miluju….
0 komentářů:
Okomentovat