9.9.2008 " když se čerti ženili" venku i doma

Dnes začíná opět festival Jičín město pohádky. Z hlavy nevím, jaký ročník to je, ale vím, že má název „když se čerti rojili“ Jako tradičně začíná průvodem od 2 ZDŠ a končí zahájením na náměstí. Kdybych měla použít 1 fotku projektovou, tak by to byla tahle, jeden malý čertík z několika desítek je číslo malé a set je číslo velké, ale prostě jich tam bylo hoooodně. Jenže protože jsem projet pojala jako spojení s kronikou tak budu vyprávět dál…..

Začnu ránem, jež nebylo vůbec hezké a bude mi dlouho ležet v žaludku. V noci mě zas nenechal vyspat zub a noc jsem proklepala v zimnici. Neměla jsme aní sílu zmoci Marušku, když chtěla někdy v půl druhé čůrat a já se motala jak vítr v bedně. Zuby mě bolely jak blázen, protože jsem si je tou zimnicí oklepala o sebe . Maruška chtěla čurat a jelikož usnula na gauči při oblíkání, tak jsem ji nesla do postýlky, motala jsem se u toho šíleně, jak jsem byla bez síly a Petr mi řekl, že ho zrovna píchlo v koleně……. Pak vím, že ji teda dával čurat jednou k ránu, to mě bylo čím dál hůř, tak jsem byla ráda že se zvedl. V půl sedmé jsem se vyplazila z postele, a šla k zubařovi, protože od 7-8h bere akutní bolesti. Ten mě tam vyvrtal díru a řekl odsávat ble ble ble, je to hnus, ale hlavně že tak urputně nebolí, už mě nenechal vyspat dvě noci. Domů jsem přišla v 8 hodin. Maruška plakala v postýlce a volala mě, Petr spal, ani se nevzbudil. A to je věčně vzhůru, že nemůže spát. Vzhledem k tomu že Maruška vstává mezi 7 a 7.30 průměrně tak tam chudinka musela plakat aspoň půl hodiny. Myslela jsem, že když půjdu k doktorovi, že se o Marušku postará…. Když jsem mu to řekla, tak jsem byla nejhorší já a on byl ten svatoušek, protože já jsem ho nevzbudila, když jsem k tomu zubařovi šla. Bohužel jsem si myslela, že když si jeden z rodičů jednou potřebuje zařídit doktora, že se ten druhý o dítko postará. Bohužel u nás to neplatí. Přece jako se probudí kdykoliv jindy, když Maruška zabrečí a jdu ji udělat co potřebuje, tak se o ní tuplem postarám, když maminka není doma, bohužel se toto tak nestalo. Místo hoho mi začal vykládat, že mi nevyčítá, že jsem den před tím spala do 12hodin, že mě nechal. Podotýkám, že jsem usnula ráno v 6 hodin a v noci jsme lezla kvůli zubu po zdi. Tak dnes jsem zjistila, že postarat se o Marušku byl velký problém, tatínka velice omezující. Stejnak jsem to ráno nebyla schopná se zvednout, jak jsem byla vyřízená a z obýváku jsem slyšela na Marušku co chvíli křik pro úplné pitominy a že koukala jen na televizi a jediný kdo si hrál, byl její tatínek, ale sám a na počítači…..

Dopoledne jsem byla bez sil, ale vyrazili jsme s Maruškou do města, protože co doma…myslela jsem že Petr půjde s námi, opět mu byl přednější počítač než Maruška. Děti nosili ve městě balónky a Maruška ho moooc chtěla, pořád povídala balón , tak jsme obešli celé náměstí i Husovku a hledali, kde rozdávají balónky. Po cestě jsme malovali u stánku s časopisem Sluníčko, tam Maruška dostala hopíky, krásně za ně řekla „děkujíííí“ takové dva malé pružné míčky v jednom „sluníko“ a v druhém „kočika“ Stavěly si válce, co mají v jedné ohrádce místo kostek. Potkaly jsme jednu paní, co jsme pak zjistili, že se známe z porodnice, její Zdenda je o den mladší než Maruška, úplně se mi vybavil, je to už tak dávno, i když je to rok a ¾ přijde mi to neskutečně daleko. No ale balónek jsme nesehnali ač jsem prolezla s Maruškou město křížek krážem. Nosila jsem ji i na koni, aby to ubíhalo, ale bylo mě na omdleni, chvílemi se mnou klepala ještě zimnice. Ale s Maruškou mě bylo lépe, než s tím nervákem doma. Maruška byla tak smutná, když viděla že míříme domů a nemáme balón. Pak jsem totiž zjistila, že nemají místo, kde je rozdávají, že je roznášejí nárazově. Slíbila jsem jí, že odpoledne jí ho mamka sežene. Maruška se najedla, se jel do práce a my dvě zalehly. Jakmile jsme se probudily, čekal nás už venku děda, chtěl si s Maruškou užít pohádky, tak jsme měli sraz u fontány. První jsme zjistila, že balonky rozdávají na provizorní pohádkové poště, která je vždy na městském uřadě, tak jsme tam s Maruškou hned šly. Ta byla v sedmém nebi, tolik balónků, očička jí zářila, ani nevěděla , který si vybrat dřív. Dostala dva a byla v sedmém nebi že má „baloooon“ :o)))

Průvod byl samý čert, ale dám sem pár Maruščiných idolů :o))) Maxipes Fík a Vochomůrka.

Čertů tam byly desítky,ale tahle sestřička táhnoucí svého sourozence miminko , taky převlečeného za čerta, byly prostě k sežrání…

Idol hlavní, jemuž mává každý večer…. Večerníček. Maruška když to pak líčila babičce, že viděla Vererníčka, tak jí povídala, že byl „špinavej“ asi jí tak přišla ta jeho popsaná čepice a taky povídala že měl „čepici, velikou“

čerti byli ve všech věkových kategoriích od pár měsíců po důchodový věk , taky je jeden malý co byl taky k sežrání…

Maruška poprvé na kolotoči, tam se probojovat to je děs, jen za našeho mládí byl nějak hezčí, obrázky kreslených postaviček a ne nějakej Harry Potter či jak se to píše a jízdné stálo korunu a ne 25, - kč a na kolotoči bylo víc zvířátek. Platil děda, moc si přál, aby si Maruška užila, a našetřil si na to. nejdřív Maruška seděla trochu vykuleně, ale pak nechtěla po jízdě dolů.

Tady Maruška tancovala a bafnul na ní tenhle velikém čert, chudák plakala, ten chlap vůbec nemá rozum, jsou děti co z toho ještě rozum nemají, naštěstí zahráli písničku a Maruška tancovala dál, je to prostě zlatíčko co je oklepe a jede dál. Včera jednou plakala, když spadla na chodníku, bylo mě to divné, myslela, jsem, že se lekla, a dnes jsem zjistila, že má trošku odřený loket, poprvé. ..

Maruška poprvé na řetízáku, pán se bál, jestli se udrží. V tom jsem ho mohla ujistit, náš houpací maniak….Před ní je Jiřík, starší syn mé kamarádky z dětsví Renči.

A třetí poprvé… První cukrová vata. Marušce se to nejřív nezdálo, protože píchala na pusince a zmuchlaná jak jsem pak zjistila i v pusince (ty krystaly cukru) , ale nakonec vyhrálo, že to byla „dobota“