23.9.2008 Pápá králíčku....

Dnes bylo nádherně, konečně po přechodu z tepla do prudké zimy přišlo to „babí léto“ Poslední kytičky a první suché listy. Dopolednese měla stavit mamča, šla na pracák ,ale nakonec že má málo času tak psala, že se bohužel nestihne stavit. Tak jsem zbalila počítač do tašky, páč jsme měla u technika vyjednané „jeté“ RAMky . Když jsme šli ze schodů a zpívali „jedna dvě Honza jde“ bafla na nás pod schody mamča, ono jí to nedalo a chtěla nás vidět aspoň na chvilenku. tak aspoň vedla Marušku a já mohla hodit počítač na kočárek, koupili jsme ještě rohlíky a mastili domů na oběd. Hned jak se Maruška vyspala, zdlábla svačinku a mastili jsme pro počítač, akorát jsem ho šoupla domů a připojila a mastili jsme ven.

Vzali jsme to přes Penny , protože jsme potřebovali šťávu. vyřádili jsme se na „psím paloučku na mostku jsme dělali „hej dupy, dupy“ Potkali jsme tam 2 mamky se 2mi většími holčičkami , ty už lezli na zábradlí u mostu a Maruška se musela jasně opičit :o))) Moc jsme si to užili, sluníčko, lítání a válení po louce nám bude chybět….

Pak jsme seděli dobu u rybníka a házeli chleba , co nám zbyl, ,Maruška je u toho vždy v úžasném vytržení. Seděli jsme na hrázi a zaklesnuté, Maruška přede mnou a užívali si, labuťátka už jsou veliká a kachen přibylo.. holt zima se hlásí o slovo…. Foceno nataženou rukou, nebyl tam s náma nikdo, tak jsem se trefovala odhadem.

Takhle to vypadá když „chleba, není“ to jsem stihla, musela jsem držet Marušku, být tam se mnou někdo tak jedna labuť stála dlouze s roztaženými křídly, ale nestíhala jsem fotit, držíc Marušku ,aby tam nežbluňkla.

Tuhle musím dát, TO JE MARUŠČINA PRVNÍ FOTKA. A Celá maminka chtěla pak fotit stále a vždycky hlásila co vyfotila. Akorát že labutím stále říká „kačeny“ :o))))) Stavili jsme se ještě na hřišti, už bylo 6 hodin, takže jen pohoupat, dohopsat na psovu a že jdeme. Ale Maruška děsně vyváděla a ječela tak, že jsme ji rozuměla „koza“ pak mě došlo, že je to klouzat, jenže v tom jekotu jí nebylo rozumět. To u ní neznám… Tak jsme povolila i přes časovou tíseň. Maruška je 5krát sklouzla a odešla z hřiště jak beránek bez protestů, zlatý ďouče.

jedna nic moc, ale dokumentační. Asi v půl 7mé jsme přibrzdili u našich , jen na Večerníčka a já na rychli kávu protože jsem na ni měla děsnou chuť. Byl zrovna dopečený čerstvý štrúdl, ještě teplý. A fotka….dnes nám umřel zakrslý králík Píďa, bylo mu 8 a půl. pčed 8 lety akorát jsme ho přivezla od Béďi, někdo ho dal do útulku, a byl nádherném a čistoktevnej „Kuní šedý“ či jak se ta rasa jmenuje . Zachránila jsem ho před sežráním dravci a bylo mu u nás dobře, miloval tatranky, jen si malinko kousnul, 2 krát tak a pak až za dýl… mazel, hodnej, jen jednou byl kvůli němu hluchej telefon, od tý doby běhal ve vyhrazeném prostoru. A byl klid. Měli jsme totiž před tím taky Píďu chvíli, ale byl to zajíc divoký, mládě nalezené na sídlišti, a ten nepřekousal nikdy nic, ten mohl běhat po celém bytě. Chtělo se mi břečet v Penny při pohledu na Tatranky, že už je nebude ukusovat a hlavně Maruška mu je nebude moci dávat, milovala to, Vždy k němu běžela a dala kousnou Píďovi a pak potvůrka honem kosla i pro sebe. Už na psím paloučku za kolejemi trhala trávu a říkala „Píďovi“ a mě se chtělo brečet. Honem pak za nim letěla u našich, zdvíhala prázdnou klec na zemi a volala „kde je? a my že utek a že už není a ona stále své přesvědčené „bude“ neměla jsem ji dílu říct, že už nebude….nikdy….