sobota 6. září 2008

6.9.2008 Kocour, jablíčka a vuřty

Tahle fotka není o kvalitě,ale o povídání, jak je Maruška šikovná . Koupila jsem ji v trojbaleni 3 jablíčková pitíčky, když nám dojde venku pití z hrníčku. Chtěla, protože je to prostě ňami, a já že ne, že dostane,až budeme venku. Jen co jsem zašla za dveře, tak Maruška si přirazila k lince, sundala si až zezadu pitíčka, vyloupla je s té smršťovací folie, uthla si brčko, píchla si ho do pitíčka a už si pochutnávala. Pak ještě potvůrka vybalila 2 krát půl batohu, jen aby se dostala na kyselé gumové bonbony želatinové, které jsem ji brala sebou do Ohavče.


Co se děje pod umyvadlem a za kamnama ? :o)))) Maruška krmila kocoura, sypala mu granule a povídala mi „hamej, dobota“ Tady už má prázdný talířek, to do něho cpala poslední kousky a pak ho ještě naháněla, ať jde hamat, když šel ven.


Maruška toho má v Ohavči toho tolik na práci, že i milovaná „kočika“ leží chvíli ladem…..


Tak jsme zase trhaly hrušky, já Maruška a moje mamča. Marušce se to moooc líbilo. Lezla ze mnou na žebřík, samozřejmě že byla jištěná. Byla totálně nadšená, tady si odložila „kbelíček“ jak začala hned perfektně říkat a dala si sváču….. :o)))))


Tohle jsme učili Marušku házet shnilá jablka do pole, moc jich nebylo a v tom lánu se ztratí. Tady se zamotala přes nějaký drn či jamku a mě vznikla tahle super pohybovka….. S nadšením dělala „hop, jabiko“



Tahle je smutná, místo dědovýho plaňkovýho plotu a přes půl zahrady po které jsme běhaly jako děti od začátku do konce se natajuje pletivo. je mi z toho divně… hodně divně, vzpomímám na starý časy dělení majetku je mi proti srsti a mám nejistotu, co z tohodle úžasnýho kouta, jemuž říkám vlaštovčí hnízdo mi zůstane. Maruška je tam šťasná, my všichni a já vůbec nevím, zda tam vůbec budeme smět, až babička jednou nebude….. ke to kdesi v papírech na který já se neptám, jsem až kdesi vzadu, jen jsem tam nechala většinu mládí, sil a spoustu práce a mozolů a bojím se jak to bude dál, jestli zůstane odměna v tom, že tam budeme moci pobývat, nebo poslední radosti skončí až Pán Bůh rozhodne…..


Maruška nutila kocurovi svoji myš, protože už si občas vzpomene, že ji říkáme, je kocour jí myši. tak mu ji cpala před čumák a říkala mu: „kočika, myša, hamat, ňaminy“ když nechtěl tak mu ji začala dávat na záda, že má kocour udělat myšce „koně“ to jeho nervy nevydržely a radši zdrhnul :o))))


Maruška s Otou přivezli vuřty tak se opíkalo. Já to měla v plánu už několikrát,ale pro práci to většinou nevyšlo. Koupila jsem vuřty, časově to nevyšlo, páč s Maruškou prstě nemůžeme sedět do noci u ohne, jako dřív a tak jsem je strčila vždy do mrazáku . Když jsem je chtěla třeba za týden vytáhnout, že je opečem, tak jsme zjistila, že Petr je z mrazáku snědl, a jak ho znám, bez chleba… a páč bylo třeba konec měsíce, tak jsem nový koupit nemohla, protože uvařit oběd a koupit Marušce mléčné výrobky bylo přednější, tak prostě letos vyšly vuřty až dnes. A je to škoda, miluju je…..




Maruška dnes poprvé měla brutálně nezdravou stravu , poprvé a pro jednou, Dostala taky vuřta, byla totálně nadšena a hlásila „maso, maso“ chleba moc nechtěla no jako táta. Včera jsem se jí ptala co chce k večeři, zda chleba se sýrem, nebo kaši, a ona mi řekla „maso“ :o))))


Tahle je dohnaná trochu úpravami, protože už se smrákalo a my jsme se chystali domů, mamča chystala babičce věci před spaním aby měla vše po ruce, neb tuhle noc tam bývá sama a ráno ji vemou do kostela a pak přivezou a já se venku válela smíchy a snažila se fotit. Maruška zapomněla, že kocour jí myši a cpala mu hrušku, že má hamat. Ona sice říká „rušku“ ale vede u ní „jabíko“ tak honila kocoura se slovy: „Jabíko, hamej kočika, ňaminy“ V konečné fázi si na kocoura dokonce sedla a dokonce mu to předem hlásila, po dosednutí do něj nadále cpala „jabíko“ tak se vyprostil a zdrnul :o))))) ona ho hledla všude možně, podveřením dvorkem znělo : „kočikááá, kde jé, halooooo“ :o))))

A její táta opět doma u počítače a televize místo s náma, on přichází o tak nádherný chvíle, ale když chce tak chce, tohle už se nikdy nevrátí…..Třeba to nadšení, když Maruška dnes viděla poprvé balón , ten na horký vzduch a byla nešťasná, když uletěl, pořád se na něj ptala.

4 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

ahoj z bratislavy! :)

strašne dobre sa to číta.. a tiež pozerá.. máš talent na oboje!!!
Dnes mi to rozprávanie normálne pripomínalo Hrabalovho obsluhoval jsem... fakt dobré
fotky máš tiež fajn, ja sa musím priznať že tie fotošopácke úpravy nie sú celkom môj štýl, ale fotky sú krásne, aj námety a hlavne tvoja princezna...
Mám ťa zalinkovanú, takže ak nebudeš namietať sem tam sa pozriem ako si žijete. nemôžem ti síce dať linku na podobný blog, snáď len na môj flickr, ale tam je to bez textu ak nerátam popisky...
zatiaľ sa maj krásne a užívaj si tie nádherné chvíle s Maruškou, máš pravdu že tieto sa už nezopakujú
zuzana

Lucka73 řekl(a)...

Lidu,
tenhle "kronikovj" styl ti strašně sedne. Mylsím, že v tvým podání dostal i projekt jinej rozměr.
Je to príma čtení - veslý, smutný, jak život dává.....

A z fotek - nejvíc se mi líbí asi plyšák na židli.....

Anonymní řekl(a)...

presne tak, ten tvoj literárny štýl k tomu je stráášne dobre čitateľný :)
zuzana

dib řekl(a)...

marušku s kočkou na schodech bych asi víc ořízla, je to moc krásná fotka.
aj mě se líbí styl tvého projektu, je to parádní kronika, a maruška až vyroste, bude čučet. a hlavně bude strašně ráda..