středa 11. února 2009

11.2.2009 Přesun

Tak den dé nastal, dopoledne jsem byla v kutlochu , protože měl přijet technik který zadělával anténu na internet. Od dnešního dne mám Amadeův sen co se týče rychlosti, přitom budu platit o pouhých 14kč víc měsíčně, než u toho blbýho nepoužitelnýho Ufona. Chtěla jsem do projektu vyfotit anténu mého spojejí se světem, ale klekly mi baterky. Zbláznily se všechny sady, foták nenaběhnul ani na jednu a to byly všechny nabitý. Prostě zas odešly nějaký baterky, a z každý sady, nebo začaly blbnou nabíječky, nevím. takže pouze zasněžená ulice.. po týdnu co byl jak jarní opět napadl sníh. Nádherný záběry by byly, bohužel technika byla proto mě.


Dorazila jsem akorát na oběd. Maruška už spala, stěží jsem ho sežvejkala, u snídaně mě totiž prasknul zub na půl. Kdesi na sklonku léta mě moc bolel, tak v akutním stavu mi tam vyvrtal díru , aby mi odtékal hnis. Pak jsem měla přijít v objednaném ternímu jež byl za měsíc a něco. V něm mi tam během chvilinky dal provizorní plombu, která mi nevydžela ani den a vypadla . Jak byl zub otevřený, tak mi vypadla plomba u toho co byl vedle. Po 2 měsících mě zaplomboval ten co byl pod ním ten zánět původně a tamtu vypadlou nechal na další objednání za měsíc a půl. A dnes mi prasknul na půl, takže už plombovat není co :o((((( to je na dlouhý lokte a pak to takhle vypadá z ordinace jsem venku za 15 minut a výsledky takovýhle…


Koukaly jsme s Maruškou na kosáka na krmítku u otevřených balkónových dveří snad 15minut, když jsem přišla s fotákem, tak frnk. Tak aspoň budka pod čersvým sněhem. vyráběla jsem ji sama , už je to možná víc než 15 let.



Když jsem byla dopoledne kvůli internetu Maruška s babičkou postavily jejího prvního sněhuláka. Ze sněhu co byl doteď to nešlo, samej prašan. Maruška byla totálně šťasná, když jsme šli odpoledne ven pro rohlíky a chleba, abychom měli v kutlochu co k jídlu, tak mi jo dnes ukazovala. Bohužel mi zase chcíply baterky. Ale ta vykořeněná mluví sama za sebe. Užily jsme si úžasnou procházku čerstvým sněhem. Koupily jsme pečivo a zašly do počítačů vydumat v čem jsou ty baterky , zda se zbláznil foták, nebo nabíječka, nebo baterky. byla z toho prímová procházka. Koupila jsem tam pro jednou alkalický baterky, protože bez foťáku být nemůžu a vůbec v tak důležitý den. Nazpátek jsem aspoň stihla tuhle výstižnou fotku, kdy Maruška objímala sněhuláka a říkala mu „mám ráda“


Před koncem cesty, jsme koupily babičce kytičku za 35korun, za starání a pro radost, hlavně víceúčelovou, bude si ji moct zasadit na skalku. Ona miluje fialovou a vůbec tuhle sametovou. Marušky byla nadšená a celou cestu babičce kytičku nesla.


Pak jsem dobalila poslední věci, ty denní potřeby, Maruščiny peřiny, oblíbené hračky, medicíny…. Maruška si kontrolovala, zda v pytli je všechno co má ráda.Ptala se kde je kočika, Toník , knížka…některé hračky z pytle vyndala a jiné tam donesla. Vzala to stěhování a spaní ve své postýlce vážně.


Tohle je finální fotka, všechno jsem nanosila do auta, ale Toníka si Maruška chtěla vzít sama. Tak ho dřela k autu. Ve finále teda brečela, kde je babika, pojede s náma…. no. Mamča šla zrovna k tetě Marušce, když nás viděla odjíždět brečela jako když jedeme 200km a ne autem přes město. Ono se původně říkalo, že to u rodičů nepůjde…..no nešlo by to bylo tam vše na husto, ale výhodu to mělo. taťka byl klidnější , míň nadával.. kdo zná naši situaci a důvody a stavy ví, víc se rozepisovat nebudu, je to táta. Prostě naše přítomnost přes ruch s malým dráčkem spíše přinesla více klidu , protože kvůli Marušce byli všichni šťastnější a šetřili jí těch výstupů , jež přináší kombinace těžké zdravotní situace a komplikací s ní spojených.


Než jsem vyložila auto, tak Maruška chtěla čůrat. venku to nešlo, maje kalhoty s laclem, auto otevřené a boty obalené sněhem… ač to byla chvilka, tak jsme domů dorazili počůraný. Hned jsem z toho byla trochu vedle, protože přes urgence jsem to neměla kam pověsit. Strejda dělá co ,může, no, ale kde budu sušit prádlo zatím nevím. Rozkládací sušák nám zabere jediné volné místo v obýváku a je někde ve stodole na hromadě a na kamnech se to hned připeče. A to jsou na nejmíň.


Rychlé vybalování se nekonalo.Maruška chtěla první vybalovat hračky a tak nebylo kam šlápnout. Tak se nakonec byla koupat sama , a já honem makala. Při dívání se na večerníček koukám, že měla místo ponožek navlečené rukavice. Nechtěla se jinak oblíct. Stejnak se šla za chvililinku koupat. Pak si chtěla hned lehnout , líbilo se jí, že má svou postýlku. vydrželo jí to asi 10 minut, pak mě zas skákala po hlavě. Ale usnula už ve čtvrt na 10, s jejím momentálně posunutým časem, to bylo vážně brzo. Já jsem pak doklidila z největšího a šla si užít rychlého internetu a udělala Výcuc z blogů projektantů.


Zapoměla jsem si cokoliv přát, jak se to dělá první noc,ale stejnak si přeju jen jedno. A nezdálo se mi nic…. Nemohla jsem dlouho usnout, byla tam velká zima. Kamna máme jen na málo, abychom se doplatili a jak se pak člověk nehýbe, tak mrzne :O(((((



0 komentářů: