sobota 11. října 2008

11.10. 2008 Od slunka do měsíčka

Přesně jak jsem říkala, ale když jsem to říkala, dušoval se, že to tak nejni, peníze u sebe měl ( v peněžence měl ještě 50 kč, co bych se jednou nepodívala, když on mi tam hrabe furt) jsem zvědavá kde zjistím, že mi co chybí….a tu šunku co koupil Marušce jako náhradu za tu sežranou, tak tu do rána sežral taky, takže Maruška neměla zase nic…..dopoledne chtěl strašně moc s Maruškou ven.. jelikož jsem věděla, že má ty peníze, a neuhádala bych ho ať si Marušku sebou nebere, tak jsem šla s nimi a neodlepila se od nich. Věděla jsem, že chce ty peníze propít, ale Marušku chtěl sebou jako záminku, že jde ven a přece jí s ním nenechám samotnou, když jde určitě chlastat. Byli jsme v trhu mamča chtěla Inku a 6árovku do Ohavče, jež včera praskla….. no a pak jsem potrebovala pro Marušku nějaký jogurt, tak jsem naplávovala Kaufland, že tam mrknem. Jelikož mě sem nechodí letáky, tak jsem zjistila, až tam, že mají mlíko v akci za 9 kč a jelikož stojí normálně 15kč, tak ho lidi brali jak diví… no jsem se přidala, že jo. No ale Petr se sám nabídl, ze můžeme vzít 2 balíky, že to dolů donese, že je silnej, že v každý ruce unese jeden pytel cementu ehm.. ten má 50kg…. Byla jsem u pokladny a on přijel s nákupním vozíkem , chtěl to mlíko naložit na něj a vlíct to po městě, přes autobusák a tak v tom vozíku… pro mě jasný.. pak by ho musel jít vrátit na jednu stranu jsem měla chuť ho to nechat udělat a v povzdálí to pozorovat, jak za ním vylítnou k krámu a vynadaj mu a kdo ví co ještě, protože když jsem mu řekla, že se to nesmí, tak mi nevěřil, prý je to normální. No normální to je, ale v Německu, tam to bylo normální už když jsme tam byli v roce 1988 a zírali co je za železnou oponou. tenhle zvyk k nám bohužel nedošel, ale spíš to nepovoluje česká kradoucí společnost. Myslím, že auta svážící vozíky by tu za chvíli neměla co svážet…. jenže jsem ho to nenechala udělat, protože jsem se snažila zabránit tomu, aby jel s tím vozíkem zpět, kdyby se mu náhodou podařilo a zas by na zpáteční cestě někde chlastal a byl hnusnej na mě…. Petr a Maruška se naobědvali a já umyla nádobí a šla si s Maruškou lehnout, protože je mi stále zle. Když jsem se probudila strojila jsem Marušku s tím že jedeme do Ohavče. Má tam odpracovávat ty brambory. Samozřejmě že už drtil počítač a zjistil, že v televizi dávají fotbal tak mě hned hlásil, že mu dneska není nějak akorát.. podotýkám, že mě bolely ruce, že mě mohly upadnout, břicho jsem měla v jedné křeči od menstruace a žaludek to samé… Tak jsem popadla ten můj narvanej batoh, co vozím do Ohavče, do velké tašky, nacpala celý ten balík mlíka (12litrů) ještě se spoustou drobností hodila si to na rameno a vzala Marušku za ruku, že jdeme, si vystačíme samy… Vzal mi tu tašku, že mi s ní pomůže do auta, já samo nechtěla, z trucu, když je tak nemocnej, chudáček, že jo… Fakt jsem se dala ze vzteku do rejpání, ať tu tašku nebere, že se mi na schodech složí a co já pak s ním, a že mu bude ještě hůř, ať se nestrhne a tak…. pod schody mě praštil s taškou a letěl nahoru, že prý se jsem převlíknout abych se neposrala. Čapla jsem tašku a šup do auta, Marušku do autosedačky a třista z místa. Ne ze bychom pomoc nepotřebovaly, ale třeba by mám tam u té práce zkolaboval, ale spíš hlavně to, že v Ohavči je pohoda a nebudeme si ji narušovat nějakým nervákem.. To jsme mu taky odpověděla v SMSce, když mě kamenoval SMSkama z ICQ, jestli má přijet na kole…..

A jsme v Ohavči….. sice se mi u kafe ještě klepal žaludek nervama ale pak se to uklidnilo…Tenhle kočárek, tedy to torzo z něj, jsme přivezla do Ohavče včera, to byl ten kočárek, se kterým měl Petr takové problémy, jak to naložíme do auta. V autě jsem vozila celý hluboký kočárek a podle Petra se nám tam včera nevešel málem ani spodek :o)))) S Maruškou jsme na něm včera krosovaly a mamča ho dnes využila na svážení zeleniny ze zahrádky, ne že bychom neměli kortouč. ale na její bolavé ruce je to jednodušší manipulace. nemusí zeleninu tak vysoko zdvíhat a jednodušeji se jí převáží oproti kortouči, jde to jen jednou rukou, tou méně bolavou….


Pak jsem jela na otočku k Monice Drapákové odvést miminkovské věci, co mám půjčila, mo a přebirané kamínky na cestě kombinované s jedním perníkovým medvídkem a Delisou udělali své.. „o)))) no bylo štěstí, že když jsme přijeli zpět z dolení Ohavče, tak už strejda s Pájou opravili vodu, která tam od včerejška netekla. jinak nevím, nevím….. :o))) Mamča ať ji takhle špinavou nefotím, ale když já miluju takhle zmaštěný děti, to je vesnická pohodááááá


Pak jsme ještě sbírali ořechy hrabali a pálili listí, prostě pohodička.. tma byla coby dup.. jak se zima rychle blíží…


a byla skoro tma,dělala jsem pokusy a díky zcela ručnímu nastavení se mi za skoro úplné tmy, povedla tahle fotka…No od slunka do slunka.. do měsíčku….

Domu se mi nechtělo do těch nervů i Maruška začala kručet, když jsem ji začala v kuchyni strojit. Doma samozřejmě hned nervy, vzteklej, že na něj memluvím… Skončila jsem u mísy, kde jsem vyzvracela šťávy, protože jsem měla od rána jen kafe a 2 buchty a v poledne trochu rýže. Bolelo mě břicho, ruce jsme měla vytahané až na zem a on hned vztekal. Dala jsem Marušce večeři, mezi tím ji dala napouštět vanu. Než se najedla udělala jsem základ na svíčkovou takovou tu rychlou z Halali, Petr byl s Maruškou chvíli v koupelně tak jsme stačila zahustit a nechat provářet. Než byla Maruška připravená do postýlky, tak už jsem ochucovala. Zítra do ni udělám placky z mletého masa, no hovězí a jiné maso u nás Amadeův sen. Pak jsem uložila Marušku, snědla 2 chleby, neb přes rozklepaný žaludek tělo řvalo hlady umyla po sobě nádobí…. on se ani nezved z gauče. Poklidila jsem a zasedla k počítači. Teď jsou skoro 2 hodiny, dohazuju blog, neb mám po týdnu trochu signálu tak tím překlekáváním, při nahrávání se zdržuju. Tak viděl že píšu tak tu vztekle na mě, ať z něho nezapomenu udělat největšího kripla, jako bych to tu psala, já jen píšu, jak to je…… po pravdě. Peru u toho 4 tou pračku, sousedka mi sem dala prádlo, jak jsem přijela z Ohavče, narvaný koš, teď je puštěná 4tá, ještě je tam na jednu. Tak ještě lítám k pračce vyndávat a nandávat…..

3 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

nejen nádherné fotky ale to čtení je úžasné to už bych asi nezvládla

Jana řekl(a)...

Nádherné fotky a krásné čtení. Mohla by jsi vydat román. Ale z toho Petra bych měla strach, nedivím se že máš z něho zdravotní potíže.:-(Dcerku máš nádhernou a moc milou, přejí hodně štěstí, aby se ti to všechno podařilo vyřešit. Jandulina

katcha řekl(a)...

Barbarkooo,jsem zpátky!Tohle je skvělá fotka,jako všechny tvoje,jdu prohlížet,tak brzy pa!