S Maruškou jsme se byli podívat jak sluníčko vstává. ještě z toho nemá rozum, ale bylo nádherně , mlha ležela nizoučko a krajina byla ranně navlhlá.. bylo nádherně…..
Poslední kytička na břehu vedle cesty, sedmikrásky ještě jsou, ale tahle vypadá jak sluníčko a mě se chtělo věřit, že tenhle šílenej den je poslední…aby ty všechny ostatní už byly jen takhle zářivý….
Nejdál jsme se dostali až na kraj luk. Potom Maruška chtěla zpátky k babičce, hlavně jmenovala, že „maso bude“ tak se hrnula zpět k obědu. Tak nevím, jestli se víc těšila na babičku, nebo na oběd :o))) Tak jsem alespoň stihla vyfotit krajinu zahalenou mlhou……
Tak do týhle fotky jsem se vážně zamilovala. Maruška se přitulila ke kocourovi a zpívala mu „halí, belí, koně, zelí, viřátky peželi“ ….. :o)))) Chvíli po tom byl oběd. Maruška slupla celé stehno s brambůrkami a jablečný kompot.
Uspat byl trochu problém, protože v posteli doma se mi to už dlouho nedaří. Doma to jistí pohoupaní ve „vajíčku“ u našich kočárek. Maruška dělala všechno možné jen nechtěla spát. To si vymýšlela že chce pití, čutat, kočiku, Kubíka. Chtěla k babičce, mě už má asi okoukanou. Tak si vlezla pod Peřinu k babičce dlouho poslouchala, co jí povídá a pak zas začala řádit. Větrala babičce teplíčko z pod peřiny. Je tam dost zima vedle v pokoji a vyhřívací podložky jsou super.
Pak se nám zadařilo, zvrdla nakonec u mě, za chvíli mě pod mí brněla ruka, tak jsem se po vytvrdnutí vyprostila. Polední sluníčko tý její hlavičce přes oranžové dekoračky dodávalo takové teplé světlo, takový mír a ty prstýnky blonďatý se ji ta té kebule tak kroutili. Takhle u mě vypadá mír…..
Když se urodí…. odpoledne se daly k baráku prodávat ořechy.. a to nejsou zdaleka všechny. Na stromě to vypadalo jako nic moc úroda a ve skutečnosti jich bylo….Nebyl to takový mazec jako vloni, to byl fakt rekord, ale urodilo se.
S tetou jsme šli dočesávat jabka. Maruška tam dělala psí kusy, na týhle tyči od plotu dělala koně. Pak ležela v bedně s hruškami… mám spoustu krásných momentek :o))))
Podvečer rybička leží povalená ve dveřích, kocour hledí do dálky…..Foceno ze sklepa, kde jsem byla pro brambory, nějak mě to nedalo :o)))
Náš kocour má občanku…. usoudila jsme podle toho že Maruška se najednou vydala ze dvorka do půlky zahrady. Bylo nám divný proč tak daleko. Vždycky jak nevidí dospělého, tak se za chvilku vrací. A Ona stále šla, my na ni viděli, ale ona stále ťapala. Pak jsme zjistili že za kocourem. Tudíž znamená, že ho považuje za právoplatného občana, schopného ji ve stavu nouze ochránit :o)))) Když jsem volala domu odpoledne zdál se mi Petr střízlivej, doma jsem zjistila, že to tak není. Vrtalo mu v hlavě moje kolo, co se ztratilo z chodby, snad 20trát jsem mu říkala, ať na policajty nechodí. Vůbec ho netrklo, že bych nebyla tak klidná, kdyby se mi ztratilo kolo, který sice před 12 lety ale stálo 10 000. On si nedal říct, že „musí ven“ na chvilku. ze chviky byla 1 hodina ráno asi od půl desáté vycházel. pak mě líčil že byl na policii. Kdybych mu 20 krát neopakovala, ať tam nechodí, ale říkal, že jde ven jen na chvilku, tak jsem mu nic neříkala. Když přišel, s tím že tam byl a že tam musí ráno zas, tak jsem mu to řekla, že jsem ho schovala před ním, protože znám ty jeho ožralecký cestovatelský mánie. Jednou jsem už hledala kolo půl dne po Jinonicích, protože tam jel na výlet (chlastat) a jak byl namazanej, tak se vyboural, ani ne moc, ale zavolal si sanitku a kolo někam opřel k plotu. Sanitka ho odvezla do Jičina a já pak s jeho bráchou Martinem celý odpoledne lítala po Jinonicích a hledala kolo. Papíru z chirurgie, kde bylo napsáno latinsky že je pod vlivem alkoholu máme stohy. Podruhé jsem ho s kolem hledala autem, to byl u Holína v aleji stromů, co vedla k Holínu, už tam není, letos ji vykáceli, tenkrát jsem ho hledala snad 3 hodiny a provolala veškerém kredit, než jsem ho našla s kolem, neb byl tak namazanej, že ani nevěděl kde je .Proto jsme to kolo před ním schovala. Pak tedy volal na policajty že to bylo omyl, že jsem to kolo schovala na bezpečné místo, že před ním, to už nepřiznal ……
0 komentářů:
Okomentovat