čtvrtek 2. října 2008

2.10.2008 Tam kde to miluje....

Dopoledne jsme byli plavat, za Matyáše, který byl nemocný, jako náhradníci. Cestou domů jsme zastavili na rohu ulice mířící k lípám, abych nalovila nějaké fotky do scrapu. Dávám sem alespoň jednu. Prošli jsme se ještě lípama, hezky středem…listím. Přišli jsme domů a Petr byl poněkud nervozní, že prý má hlad, jenže bohužel, já s plaváním jsem vařit nestíhala, a oběd tam měl, jenže si ho bohužel snědl v noci, zůstaly tu jen samotné brambory. Večer jsem přinesla dózu s buchtami, od našich. Petr se večer ptal, jestli si může vzít. Ráno jsem se ptala, proč tam nechal jen jednu buchtu. Proč se spravedlivě nepodělil. že já a Marušky bychom si taky rády daly. Okamžitě byl oheň na střeše a byl totálně vzteklej, že jsem mu dovolila si vzít a teď mu za to nadávám. A já se jen zmínila, že nemusel sníst všechno a že se podělí, nám nechal jen jednoho „chcípáka“ v rohu…. nejhorší jsem byla opět já, prý se snaží chovat normálně a já to prý kazím….


Taková momentka….. nevím o co se ten diblík pokoušel….

Když se Maruška vyspala , dala jsem si svačinku „koláček“ a mlíko, tu jednu buchtu co zbyla, ještě ji obral o to nejlepší, byla sloupnuá z čokoládové polevy s oříškama. Maruška chtěla „ještě koláček“ bohužel nebyl, dostala hrozínko. Když jsme jeli do Ohavče, hlásila, že tam bude strejda Pepík, Ota a koláček. Strašně ji asi utkvěly makové buchty z minulého týdne :o))))


Jsme v Ohavči, Maruška měla hned starosti, aby kocour, který nám vyběhl vstříc, dostal HAM. Když dostal, spokojeně si k němu sedla a baštila taky….


Tady jeden kocour, čekal na zídce a byl úplně natěšeném na hlazení, první polovinu týdne je tam sám a jezdí se jen krmit a druhou polovinu týdne si užívá lásky se vším všudy, bohužel to jinak nejde….


Mírně mázlá, ale síla okamžiku. Někdo chtěl čerstvé mokré neprané ořechy, tak jsme je honem sbírali, že si je teta Maruška zrovna odveze. Babička si sedla k nám pod ořech a čistila je z největšího, Maruška se samozdžejmě potřebovala opičit:měla zmrzlé uši, ale čepici si sundávala, tak jsme zkusila šátek, myslela, jdem, že taky poletí dolů, ale Maruška povídala „Babika, má taky šatek“ a nechala si ho.


Už se sypou jádra ořechů….. čas vonícího ořeší, miluju ho, dřív jsem byla táda, že vš zapadne sněhem a bude odpočinek, letos mi to poprvé vadí, sice bude méně práce ale Maruška nebude m moc lítat po dvoře, po zahrádce, je tam tak šťastná a já tam tak ráda utíkám a vychutnávám si ty chvíle….


Dílo okamžiku, v jeden okamžik z poprchává bylo přenádherné žluté světlo, jako kdyby byly za chvíli žně…


Sbíráme ořechy….


Mezi zdí z narovnaných kamenů dělala Maruška „mamiko, kuk“



Ořechy napadaly až do řepy, tak je sbírali i tam, Maruška musela být jasně při tom, řepa ji byla až do pasu. Tam ji sebou vzala mamča, protože chtěla, nazpět vylezla sama, a ni nekobrtla šikulka, takovým pralesem a neupadla. Na zpáteční cestě mě usnula, ale vzbudila se naštěstí a domů jsem ji mohla nést na koni, na pěšky byla unavená, le bylo polepší než spící. Měla jsme těžký nakup i s plínami a taškou brambor, bylo po1. ním, tak jsem cestou do Ohavče v Lídlu doplnila nejdůležitější zásoby…

1 komentářů:

milu řekl(a)...

hezké, tvé fotky mají atmosféru