sobota 25. října 2008

25.10.2008 Nejhorší den mého života

Tahle fotka.. Maruška chtěla ráno perníkové mimiko, dostali jsme ho při nastěhování do bytu od Duczyských jako mustr na Marušku. Když se ještě nevědělo kdy něco bude a co to bude. Tak se s tím perníkem, klasickém poctivej, takže dlouhá trvanlivost. Takhle zmastila. Ona miluje perníčky.

Ráno jsem naložila Marušku a kytky, kytky jsem odvezla na sídliště a pak jsme se stavila pro tetu Marušku, pak jsme jeli společně do Ohavče. Tam jsme si dali ranní kávičku. Pak jsem jela na sídliště pro krabice a domů balit. Okolo poledního přijel pan Kaňka pro jejich kufr, která jsem tam ještě měla a knížky, měla jsem od nich půjčené pokračovaní mnou milovaného Káju Maříka. Petr akorát přišel a proklouzl mi tam, byl na mě tak hnusnej a tak se po mě vozil, ze jsem ho doma zamkla a šla za dveře volat policii.

Přijeli akorát když Petr utíkal z domu, on si totiž přistrčil mrazák na balkoně pod okno a utekl tím oknem, ono vede na chodbu. Policie to řešila domluvou, jenže je skoro nevnímal a chvílemi chtěl odejít, byl samozřejmě totálně nalitej. řekli mi, že pokud budou muset kvůli němu ještě jednou přijet, tak že ho odvezou na záchytku do Hradce, což je 50km. Petr šel potom ven.

Vrátil se asi okolo 4 hodiny a opět na mě začal řvát, že chce těch 13 000 co je na Mašušcině kontě. Řekla jsme mu v klidu, že mu je nedám, on mě přišel na větší peníze xxxxxkrát doplácení nájmu, který z části propil, ten den, jak se narodila Maruška tak mi rozsekal kameru, jak byl namazanej, že jsem si ani Marušciny první dny nemohla natočit. A další a další zbytečné výdaje. Řekla jsem mu, že tyhlety peníze po něm už nechci, ale že Marušce na těch 12 000 nesáhnu aby je zas prochlastal.. tu částku spletl on. Je to to jediný co Marušce dal. Jinak ji dal k prvním narozeninám soupravičku na zimu za 200 a Vánocům ručník s nápisem Maruška. Když odjeli policajti, odešel i on.

Já pokračovala v balení přišel tak ve 4 hodiny a byl ještě nemazanější. Začal se po mě vozit uplně ze stejného důvodu a nadával ještě víc. Chtěl oběd. dala jsem mu ohřívat koprovku, ať se nají na tento měsíc ještě nájem zaplatil, já platím jídlo… začal u toho zase o tom Maruščiným kontě. Když jsem mu to opět v klidu zopakovala, tak se začal vztekat, že se mi na nějaký zasraný jídlo může vysrat, nebo jestli použil něco podobného nevím, směsice slov je stále podobného ražení. Bála jsme se čím dál víc. Pošeptala jsme k sousedům ať volaji 158, že je to ještě horší. Policie přijela a bylo vidět že už nenávidí i mě. Ptali se i sousedů, ty to rošambo potvrdili, že si nevymýšlím,ale prý měli málo důkazů, aby ho oodvezli na záchytku. Já v to vlastně skytě doufala, když to posledně říkali, měla bych klid na balení a ne věčný strach, kdy zase přijde, bylo to peklo, to jsem ještě nevěděla, že peklo teprve přijde. Policie by ho mohla odvézt teprve kdyby mě tam ztřískal na hromadu a válela jsme se kaluži krve…. Domlouvali ať jsme každý v jedné místnosti, ať si sebe nevšímáme…..já to dělala, Petr prostě ve svém stavu neposlech ani tu policii, Tvrdil jim už venku, že to nejde. Policie mi řekla, že už příště volat nemám, že mám dle předpisů zbalit osobní věci a jít to nahlásit, úplně se mi to vybavilo, jak kdyby bylo ještě hůř vezmu osobní věci a půjdu to třeba už s kudlou v zádech hlásit na policicii. Prý tohle ještě ani jeden z nás neudělal. Že to prý příště vezmou jako zneužívání tísňové linky 158. Že nemají jen nás.

Petr se vrátil asi za půl hodiny neřval, nic.. myslela jsem, že si to konečně rozmyslel a vzal si to k srdci. Jenže najednou po mě vyjel… tohle do podrobna líčit nebudu, internet je přeci jenom věc veřejná a ani se mi to líčit znovu nechce, stačilo, že jsem strávila líčením zhruba 4 hodiny na policii. Petr se mě pokusil znásilnit. Co málo napíšu, že jsem mu říkala, že sex je o tom, že mají dva lidi rádi, odměna za krásně strávený den….. většinou se po téhle větě naštval a šel svou cestou, ale dnes nic…oči zakalené chtíčem,jako by nevnímal, jako by ho hnaly nějaké pudy… Jen stále opakoval „ Naposledy, na rozloučenou, těch 5 minut ti nic neudělá. Bylo to nejhorších zhruba 7 minut mého života. čas byl nekonečný a Petr kolísal mezi vztekem, že nechci a zakaleným výrazem že nevnímal nic,jen šel za svým cílem… Normálně využil tu větu, jak mě říkali kluci policajtský , že nesmím volat a musím to nahlásit osobně….Byly to nejhorší chvíle mého života. Už jsem myslela, že se vše zlé blíží ke konci a ona taková pecka. Pak zjistil, že se ubráním a vzdal to, našla jsem ho za gaučem jak tam něco loví, když mě viděl, vytáhl otamtud cejchu, které tam byli připravené, kdyby bylo ještě něco zabalit a utěsnit. A začal říkat „ tohle by bylo na trenky že jo“ viděla jsem do něj jak do hubený kozy, znám ho. Sáhla jsme za gauč a vytáhla otamtud, tašku s doklady a peněženkou, šel jistojistě po ní, moc dobře ho znám. Místa na ukrádání peněženky jsem střídala, jelikož tam skoro nebyl tak jsem ji zašila jen narychlo a tohle bylo jedno z míst, které objevil. Čapla jsem celou tašku a hodila ji do bezpečí k sousedům. Tím ho přestaly zajímat trenýrky…vím že to bylo kvůli té peněžence. Na se nasral a odešel. Já nevěděla co mám dělat, volat policii jsem nesměla hlásit to.. když nevím co dělat dřív… Volala jsme mamče ,a ni nevím zda jsem chtěla víc poradit a nebo ji jen slyšet. Když jsme tu s ním bojovala nebrečela jsem, nechtěla jsem aby mě zlomil, už dávno jsme se zařekla, že mě brečet neuvidí. Ale jak jsem to líčila mamča, tak mě to nakoplo, takový nervy mě z toho chytli, že jsem brečela, až jsem šla zvracet a z toho se i počůrala. V ten monent jsem si řekla, že tohle si líbit nenechám. Pobalila jsem video, DVD přehrávač a CDška a DVDčka, že to večer roztřídím, na jeho a moje ať se s tím tady nezdržuju při balení. Pobalila jsem nejnutnější věci, zavolala strejdu Pepíka na ochranku, protože se Petr mezi tím zase vrátil. Odvezli jsme věci na sídliště a odjeli , já jela ještě do Kauflandu pro zamluvené banánové krabice. Volali mí, že jestli je chci ať co nejdřív, že vedoucí zas řádí že nesmí rezervovat, že se musí vyhazovat. Jak jsem měla vztek, tak vím, že se mi do auta vejde, když nevezu Marušku 1 banánovek. Jak jsem byla totálně vytočená, vystrašená, ponížená a kdo ví co ještě. naložila jsme všechny banánovou, co mě přivezli na paleťáku, já nebyla ani schopná je spočítat. Nalupala jsem je do auta úplně jinak. prostě jsem je sázela jak chleba do Pece a doma jsme pak zjistila, že jich je 12 :o)))) Nutně jsme je potřebovala, tak jsme jela než mi je vyházejí. Pak jsem jela na policii to oznámit Petrův počin. Bylo to na dýl, neb sepisovali celý vývoj vztahu a důvody, proč jsem neodešla dřív. Musela jsem zavolat mamče až Marušku vykoupou a dají jí plínku. A že pokud usne, tak ji přeložím do auta a pokud ne, tak usne v autě. A že se staví Paní Šolcová v Ohavči, má to cestou z Blat při cestě. Volala mi, kde mě najde, že veze syna na trénink do Jičína a měla pro nás papír, že nájemní smlouvu ukončuje pro její hrubé porušení k dnešnímu dni a že musíme do druhého dne odevzdat klíče. To hrubé porušení platilo hlavně na Petra. Sousedi si už stěžovali na bordel v baráku, a že nebyl malý. Já mám samozřejmě do posledního dne října čas to dostěhovat. Policie ještě udělala ohledání v bytě , takže moje počůraný tepláky jsou v policejním archívu.. teď už se začínám nad tím usmívat.. protože vím, ze 1.11, už se nebudu muset ničeho bát. Do Ohavče jsem přijela pro ně skoro ve 22 hodin, Marušku jsme přivezli spící, jen po přenesení se trochu probudila a volala „domů neci“ tuhle větu vždycky obrečím…jak to dopadlo



Takhle vypadá mír a bezpečí....

3 komentářů:

Werinka řekl(a)...

LIDUŠ drž se holka, ať už je jen a jen dobře!

Anonymní řekl(a)...

Lidusko, to je strasny... Drz se, moc na Vas obe myslim. Stepanka

Anonymní řekl(a)...

Great idea, thanks for this post!