sobota 4. října 2008

4.10.2008 Vzpomínky na fotkách


Dopoledne jsme byli v trhu, mamča potřebovala karo, protože v obchodě je několikrát dražší. Nic jiného jsme kupovat nechtěla , vlastně, jak nemusím, tak už tam ani nechodím, nějak mě dráždí že tam je taková spousta věcí za ceny přijatelné. a člověk nemůže…. ale koupila jsem Marušce tyhle rukavičky za 40kč, chyběly nám ještě rezervní a tyhle mi padly do oka, krásně barevný a dvojatý, bude v nich těm mým milovaným ručičkám teploučko…pak ještě u nějakého děduly 2 česneky na bramboráky, pórek a kopr ze udělám po neděli kulajdu.

K obědu jsme dneska udělali bramboráky . Využila jsem toho, že je Petr doma a oloupe mi brambory, protože to je pro mě bolest v rukou na ntou, oloupat brambory. Chtěla jsem vyfotit Marušku jak mi pomáhá, hlásila „loupeme, míchat, vařím“ a takhle to dopadlo, holt byly bramboráky trochu zahuštěnější…..

Petr chtěl v týdnu upéct, měla jsem v plánu štrúdl, abych zdělala padaná jabka. Posledně jsem loupala jabka na štrúdl dopoledne s Maruškou 3 hodiny, byly to takový malý letní čudly, byly z toho 4 šišky štrůdlu, do rána zmizelo 2,5 šišky a Petr neřekl ani děkuju…. to pak člověka nebaví se s tím pidlat…. V týdne se ptal po něčem pečeném, jsem mu říkala, že když to tady večer pofackuju a v půl 10té si sednu tak se mu za tohohle vděku můžu na nějakej štrúdl vybodnout. Abych se ještě do půlnoci plácala s jabkama a pečením, když toho mám večer a zvláště po Ohavči plný brejle. Řekl mi, že mi v Ohavči pomoct nemůže, že je v práci… je tam jen jeden týden, při ranní a noční by s námi klidně mohl jet…už v duch jsem viděla, že v sobotu se zas pro změnu vymluví na fotbal….samozřejmě.. jak moc ho znám a mám zažitý ten stereotyp a jeho žebříček hodnot…Taky že jo, byla sobota, on nebyl v práci, a do Ohavče stejně nejel, protože byl fotbal, mě teda žádný utkání neošidí o ty nádherné chvíle s Maruškou… koníčky mám a věnuji se jim večer.. No ale nechala jsme ho být, ještě by znovu řekl, že mu zakazuju sport….

Fotka je trocho nekvalitní, lépe jsem to nestihla, Maruška J.si koupila brambory a chtěla je odnést do sklepa, nejdřív jsem teda musela spravit baterku, protože se tam něco polento okolo žárovky, celá se nějak povolila a nebylo se možné prohlodat do střev baterky, měli to tam nějak pofidérně vymyšlené. Maruška po mě skákala, když jsem s tím bojovala sedíc na schodě přede dveřmi.. v duchu jsem si říkala, že na tohle jsou opravdoví chlapi.. ne aby si ženská musela dělat všechno.. no ale pak jsme si říkala, že si vystačíme, že jo… Maruška se na mě stále hrnula se slovy „spavíme“ po chvíli bojů bez sprostých slov jsem ji dala do kupy. maruška mi ji potom čapla a byla šťastná že „svítíííí“ a já ji nemohla dohnat, protože se ji nechtěla vzdát :o)))


Tak jsem si říkala, že jednou, až.. kdoví jak to dopadne, až tu babička nebude, zda tam budeme moci jezdit…že si chci tenhle pohled pamatovat, že jsem ještě nikdy nevyfotila tohle prkno.. je za dveřmi do sklepa, čím je prkno dál ode dveří, tím jsou schody pod ním níž. Dřív se tam dávalo pivo a my jako děti ho otamtud nosili a zpět jsme nosili prázdné flašky. A ty mytý třídecový flašky ze žlutou limonádou tam taky byly,a tím to bylo dál ode dveří, tím hůř se to tam dávalo. Jedno prkno a tolik vzpomínek….

Mamča napikýrovala macešky, přikryli jsme je foliií netkanou, nanosili ořechy do stodoly, neb tam ted nebude nikdo, kdo by je opečovával a prohazoval, tak aby měly luft na ploše. Mamča šla dělat všem chleby k večeři a já jsem vyrazila do kukuřice s Maruškou, za světla jsem to nějak nestihla, snažila jsme se co nejvíc pomoci a teď už se smrákalo a kdo ví, zda za týdnem nebude posečená.. Dala jsem tlumenější blesk a něco vyšlo jen Marušce se tam přestalo líbit. no to chroští bylo větší než já, tatož ona, tak jsme šli ven, byli jsme jen na krajíčku. Tam byl vidět důsledek české povahy, potřebovala jsme jednu kukuřici kvůli chřástí a nebylo možné ji najít, protože za večerů přijíždějí auta a v poli to jen lupe, jak kradou do pytlů…..

Když jsme vylezli, vylezla i Paní Landovská, myslela podle tohp mého blesku, že už jí jede ta návštěva. Mazel Rozinka se chtěla tak mazlit a č je tak malinká, tak se jí Maruška bála. Ani nevím rasu, prostě ten pes do kapsy. Za 10 dní čeká štěňátka. Maruška se pak odvážila ji pohladit a byly obě dvě šťastné.




Taky jeden pohled, co si chci zapamatovat… Sesbíraná vydrolená semínka popsaná kusem papíru písmem mé babičky, připravená na nasypání po papírového sáčku, aby nám to za rok zase tady kvetlo….



Škoda že jsem to nestihla líp, já měla foťák připravený,ale neustále ni před mini poskakovala teta Maruška. Měli chvíli před tím hlavičky skoro u sebe a Maruška mu povídala „hamej“ Ota chtěl mermocí přijet pro Marušku i mamču, že ji sebou veme do Jičína, přitom v Jičíně byl musel pro ně jet, já byla v Ohavči a odvezla bych je obě, ale když chtěl… . Jen Maruška chudák plakala, babička se někam ztratila a nejela s náma, každou cestu z Ohavče ukazuje „babika, hačí“ těší se, že si ji povezeme domů. Nepochopila, že musela jet s někým jiným.


Marušku jsem už chtěla dát čurat, před odjezdem, když se sama odhlásila. Přinesla jsme z koupeny nočník, jenže na něm nechtěla sedět a tvrdila že „pálí“ ona sice rozdíl mezi studeným a teplým zná, ale mě tvrdila že pálí. Byl studenej z koupelny, kde se netopí. Nemohla jsem ji podruhé zlomit. tak jsem ji čapla a nesla na záchod,jenže to už tu chvilku nevydžela a byla počuraná. Tak jsme museli převléct. Odjížděli jsme proto chvilku po Marušce s Otou a mojí mamčou. A tohle je pro mě fotka dne, tu si chci zapamatovat úplně nejvíc. Babička nám mává z okna. Za měsíc jí bude 82, modlím se za každý den, aby to s námi byla ještě dlouho, abych mohla takhle ještě dlouho mávat……

a vůbec, možná i proto mě dnes tahle fotka dostala, protože děda by měl dnes narozeniny, sice tu už nejni 19 let ale 97 je stále ještě reálnej věk....

Přijeli jsme domů. Petr měl oloupat a nastrouhat jabka na štrúdl, aby poznal, co to dá práce, na těch 6 šišek a pověsit prádlo, prádlo co už pračka doprala tak v 5 odpoledně věšel teprve při mém příjezdu, jabka byla jen oloupaná. Měla jsem toho plné kecky, ale chtěla jsem to mít z krku, tak jsem jen odstrojila Marušku a šla strouhat. Brali mě křeče do rukou, to mám, když toho strouhám hodně, ale ustrouhala. vytáhla jsem odleželé těsto a umotala 6 šišek štrůdlu a šupla první 2 do trouby. Umyla po sobě nádobí. Teprve pak jsme šla koupat Marušku, bylo 20.45, stejnak usne až tak v 9 h, jako tradičně…. Pak jsem uklidila a sedla v kompu, zjistila jsem že pootvírané stránky mám zavřené ač Petra prosím, když vypne počítač a nabíhá znova Firefox, ať dá obnovit relaci, protože s mou šnečí rychlostí internetu 5kb/s pak těžko otvírám, co bylo zavřené. Byl však otevřen jen tenhle blog, prý mu to tam najelo náhodou, když otevřel internet. Blbost, jako domovskou stránku mám Seznam, otevřel si ho ze záložek, místo aby nám pomohl na zahradě, chtěl si v klidu počíst, co o něm tady píšu protestně to nechal otevřené, na druhou stranu neřekl ani popel. Myslím že to píšu slušně, po popravdě, na to můžu přisahat a neurážím ho, jen pášu jak to bylo. V počítači mám totiž projekt ve Wordu zaheslovaný, aby mě tam nepřepisoval k obrazu svému, když to jednou bude číst Maruška. Aspoň viděl, že tam není to, co mi tvrdí, že to tady prý oslovuji a popisuji jako „kripla“… kdyže k tomu teď vyjádřím, nebudu kripla urážet.. je to hodný, jen duševně nemocný člověk….

3 komentářů:

milu řekl(a)...

Barbarko, máš moc hezké psaní

Kincsem řekl(a)...

Ahoj, chodím si sem k tobě ráda číst. Vařící Maruška je úžasná. Ale nejvíc se mi líbila jako plavkyně, to je krásná fotka. A co že to máš s rukama? To je asi nepříjemné cokoli dělat, když bolí.

Aikwen řekl(a)...

Ta v kukuřici je super :)