31.10.2009 Můj anděl

Nastal další pohodovéj den, větší deti se malovaly samy, menší byla namalovány. Děti si hrály páč jich bylo jak ve školce, a mamky si hrály s fotákama, a pozadím, odraznýma deskama a všemožnýma serepetičkama, no prostě každém byl ve svým živlu, kdo nefotil debatil. Leckdo přišel na to, že Ježíšek má hodně práce, protože potřebuje spoustu těch serepetiček co ještě nemá :o))) Maruška chtěla taky namalovat a vzápětí se šla dobrovolně umýt, protože jsme jí řekla, že takhle to nejde.. Ona totiž viděla na miminkách andělská křídla a chtěla být taky motýl, tak jsme jí řekla, že je to andělíček, to byla ještě nadšenější a hned se šla umýt od barev, a sundala si triko , když miminka byly nahatý. Sundali jsme punčochy a Maruška poctivě čekala až na ní prijde řada. Fakt mám spoustu jiných fotek, ale tyhle jsou u mě top. V mnoha úpravách, i když je to takovej malej ďáblík tak s těma skoroblonďatýma vláskama (už jí tmavnou), modrýma očkama a křídlama vypadala jako anděl. No i kdyby nevypadala, tak můj anděl je :o))) Fotek mám spoustu, jen až doženu resty tak budu upravovat, tohle jsou rychlovky , Ta foukací upravovaná Siťou. Tu bych chtěla na plátno, vážně jsem si ji zamilovala.

nevím co jsem dělala tenhle měsíc,ale na srazík jsem dva dny před koncem měsíce jela ještě se třema stovkama. 120kaček jsme projedli včera o obědě a dnes po obědě jsem si za odměnu za dobré hospodaření dala Latté s tou mléčnou pěnou co se dá nabírat lžičkou. Mňam. Na baru jsme chytli zrovna krásné světlo , takže jedna lízátková.

Když se setmělo, tak jsme se hromadně vydali k soše hrochů, kde Jitulinda vypustila vypustila balon štěstí , nevím jaký, ono se jich vyrojilo. Některý je činský, některý thajský u nás v papírnictví i nikaký…píšou se do něj přání a má mít každý svůj, vypustit si ho, ale přesto jsem se svezla s ním a něco si strašně moc přála, však se to může.., co přinese osud se uvidí.

Mezi tím jsme dětem zapálili lampiony (pracně) a vyali se zpátky k penzionu. Maruška byla totálně nadšená. Všechny děti…

Tak tuhle fotku mám místo focení padlých andělů, Ti byli až po 22h. Chlapi dostávají pochvalu že to, že do toho šli. Ač se za své hrudě nemusí stydět , a ta křídla jim sedla :o))) Maruška chtěla jít akorát spinkat, a když usnula už bylo po andělech .Úplně jsem zapomněla co provedla včera, ona se chtěla sprchovat sama, no pro Marušku zážitek, doma si to kvůli kolísání teploty vody z karmy nemůžu dovolit, už jednou jsme na to těžce doplatili. úplně mi jde mráz po zádech. Na to se nezapomene, převazy, narkózy, chudák Maruška a Petr.. místo aby byl podporou tak využil situace a nechodil do práce a chlastal. Jednu návštěvu si hrál s foťákem, jakoby.. smazal tam všechny fotky jak byl namazanej a ještě mi z kapsičky u něj ukradl Maruščiny peníze, co jsem tam měla bokem. Pamatuju 9 měsíční Marušku jak po narkóze ukazovala celá přiblá ručičkou že se má „tak tak všelijak“ nějak jsme utekla do vzpomínej pardon. Jen mě tak došlo, že to bylo v době, když jsem ještě ty hrůzy nepsala. Ta Maruščina bolístka mě bolí doteď, to okolo vyšumí a je dobře že je to za náma.

Tak teda Maruška ve sprše krátce kníkla a pak že už je hotová, ona si to chuděra trochu přetočila a vylezla s úplně červeným zadečkem. Ale tady nehrozilo nebezpeči. Voda z karmy je taková, že se s ní dalo zalívat kafe, touhle ne. Když jsme se jí ptali co dělala , že jí má červenou tak řekla „ono to pálilo“ ale jak vidíte, byla veselá, takže jen příhoda k dobru.

Dnes už Maruška spala klidně a celou noc a más bolelo všechno od smíchu a šli jsme spát snad v půl druhý a burčák byl úplně mňamózní...

A jedna archivní, jak je Maruška porád a stále statečně bojující ďouče, přes všechny bolesti a utrpení stále usměv na tváři té své a rozdává i těm okolo...