Dopolední kafčo s láskou…ty nejhezčí momentky mazlící jsme prošvihla maje foťák na druhé straně místnosti…Pak oběd a chrupka. Maruška se vzbudila těsně před 4, je mi jí líto lámat z postýlky, když je tu taková zima a v pelíšku teploučko.
Dali jsme 300z místa , plíce teda dobíhaly až když jsme byli na ouřadě na řadě a vyřízené a že to trvalo, ale jsme rády, že jsme se vešli do zavíračky. Máme to přece jen přes celé město. Většina papírů vyřízena a po úpravě zákonů a čísel máme konečně nárok na přidavky. Pro más dvě to jsou veliký peníze, tak máme obr radost, počítání neustane, ale limit stropu se o chloupek zvedne. Pak jsme šli s Maruškou městem procházkou a stavili se v pekárně. Celou cestu Maruška opakovala, že řekne. „Dobrý den, prosím vás dejte mi šest houstiček“ no přío v pekárně z ní vypadl jen pozdrav a na otázku co chce tak odpověď „houstičku“ a pak děkuju moc. Ona umí za všechno tak krásně poděkovat. Řekne „děkuju za …“ „děkuju moc“ a někdy si vzpomene i zpětně a znova u věcí které má nejradši. Třeba „maminko, děkuji za dinosaura“ slyším hodně často :o)))
Pak jsme šli k Lence na skok, potřebovala vyměnit náplň v tiskárně. Dostali jsme prokovej „pečenej“ čaj, jako u Báry v sobotu, ten byla taky mňamkovej. Jednou ho budu muset udělat, Večery jsou u nás dlouhý a studený. Stihli jsme ještě fofr kapučíno u našich a pak hajdy domů. Noc byla teda děsná. Maruška měla neklidnou noc od 3 hodin po mě chtěla chleba a stejně ho nejedla. Stěhovala se po 15 minutách mezi svou postýlkou a mým gaučem, když už vydržela v postýlce přes půl hodiny, chtěla stále přikrývat ač přikrytá byla.. a ignorovat nepomáhalo. V noci ne. Přes den se dá ledacos vysvětlit, nedostaneš, přikrytá jseš,ale dítku v polospánku ani náhodou. To by byl dřív vzhůru barák. Takže ráno nebylo vstávání ale exhumace…
0 komentářů:
Okomentovat