30.10.2009 dopravní peklíčko

Dnešní ráno bylo rozhodující ač jsme se nakonec rozdodla , že na sraz pojedeme, tak nám v cestě nakonec stály zákony schválnosti a opotřebení. Spolehlivou baterku do auta se nakonec povedlo sehnat a mohli jsme jet směr Vysočina. I když mám už teda v cestě nestály žádné fyzické překážky tak mě zas vyváděla Maruška, že nechce jet na výlet , u ní silně neobvyklé, neboť se na každý těší a to ještě nevěděla že nejede strejda. Zpovedlo se mi naložit auto, naštěstí stálo kousek od vchodu. No když Maruška zjistila ýe nejede strejda, to byl rachot, nejdřív brečela a pak už jen pofňukávala ale snad čtvrt cesty :o( Pořád že nemáme strejdu, že jsme ho zapoměli. Bylo mě jí líto. Pak kus cesty byl klid a dalších 50km před cílem jsem zas slyšela, kdy už tam budem. Když jsme někde zastavili tak hlásila „tady nejsou děti, tady není výlet, tady se mi nelíbí“ Můj dezorientační smysl se opět projevil. Trefování k penzionu bylo předpisové. Směr jsem trefila, neboť většinu trasy za ty léta znám, takže do Chrudimi to bylo v pohodě. Horší bylo hledání Velkého Dářka. Pokus první viděla jsem ceduli na poslední chvíli , neboť byla malá ale za mnou jen tak rychle kamion, že by mě smetl, protože cestička byla uzoučká a mezi přikopy. Otočka , pokus číslo dvě to jsme se zas netrefila , protože odbočka nebyla z druhé strany značená a nebyla vidět, neboť cesta byla o hodně níž než silnice. Otočka u motorestu, na třetí pokus jsem se trefila. Dojela jsem na rozcestí.Lesní cesta mi podezdřelá nebyla, neboť si pamatuju podobnou z cesty k Harmonii. Prostě hotýlek na klidném místě no :o))) Tak jsem volala na rozcesti Dib, zda přes kaluž rovně a nebo doleva, byly podobné a těžko se odhadovala, která je ta hlavní. Ta mi řekla, že jedu k rybníku :o))) že musím do vesnice vedle a tam je penzion stejného jména :o)))) No tak jsme ho našli , já totálně vyždímaná . Jen výňatky z cesty..ještě než jsem vyjela z Jičína, tak mi vlitla do cesty na 3 místech auta z vedlejší silnice, naštěstí to dopadlo vždycky o chlup, že jsem na to hamstla o ni se se vešli. Po cestě mě potkalo ještě jedno a 2 do odbořovali z hlavního tahu doleva a nějak si nevšimli že jedu já, ale ty zabrzdili i když déle, tak jsme je mohla objet. Dále mě čekali dva kamiony, které jeli přímo proti mně v protisměru, předjížděli a spoléhali na to, že za krajnici se uklidím já abychom nebyli na kaši. Stává se mi to dost často, bohužel, častěji to dělají osobní auta , dnes jsem měla smůlu na kamiony a ještě dva . Pak se na dlouhý úsek přede mě dostalo z vedlejší silnice auto z něhož opadávaly kusy nějaké námrazy a i když jsem ho pustila víc před sebe tak vítr je nosil až ke mně s tříštil ledové úlomky o přední sklo, a bylo jich dost,když ten malý náklaďák opadal tak odbočil :o)))) 5 km asi jsme jela nepřehledným úsekem s plnou čárou, auta mě předjížděla i s traktorem plná neplná, jsme já to zodpovědněj řidič no :o))) Mezi Pardubicemi a Chrudimí stále staví silnici, už několik let. Byly tam semafory, zrovna jsme dojížděli na jejich konec, když nás zbzdil kropící vůz, myl silnici od největšího bahýnka. Bylo to už v širším místě a akorát najíždělo do stavby nákladní auto v protisměru a tím bahýnkem mě celou okropilo a já dobrých 10km zírala skrz hnědou blátivou krupici , neboť nebylo kde zastavit. Odstřikovače mi nejdou asi 4 roky, a jelikož se bez nich dá žít, teda doposud dalo tak jsem to vzhledem k finanční situaci zatím neřešila . Tak jsem valila bulvy a když jsem našla místo na zastavení omyla přední sklo Matonkou , jež byla jediná k dispozici :o)))) Přes Chrudim kterou 6 let projíždím hladce byla zácpa , že se popojíždělo po metru. Začínala před Chrudimí a končila po ní. Posunujíc se v zácpě po metru jsem si říkala , já bych si dala tak kafééééé.No a koukám, přede mnou cisterna a na na zadní straně nádrže fotka Nescafé a na něm pěna tak realistická..gakt jen se vylejt na auto. To mě děsně pomohlo :o)))))) Se fakt picnu :o)))

No už jsme byli na Velkém Dářku, původně jsem měla v plánu že se odbydu rohlíkama a marušce udělám instantní kaši. Neboť počet obědů byl jen přibližný a už byly vydány. Měla jsem tak obr hlad, že jsem nakonec v restauraci vybrala nejlevnější kus masa, jen tak přirodní a vzala kněmu dvoje hranolky, že se s Maruškou podělíme. Maruška měla takový hlad a je tak masová, že ho snědla celý, nedojedla jen pidi kostičku. Tak se aspoň kočička najedla a já se dorazila rohlíky. Přivítali jsme se, Maruška si hrála a já čerpala síly, byla jsem fakt vyždímaná. Odpoledne byla vyhlášená bojová hra, cesta za pokladem. Díky děvčatům, za organizaci a nápady. Děti plnily úkoly a našly poklad plný dobrot a hopíků. A nám byl věnován za odměnu nádherný rudý západ slunce. Držící ručky není moc kvalitní fotka , ale mě dojala situace. Ani nevím,které miminko Maruška za ruku držela, byl velký mumraj a my ještě nebyli pořádně rozkoukaný . Jen mě dojal ten rozumnej a zvláštní tom u Marušky. Nedá se popsat, takovej jako od velký slečny , řekla „já mám miminko“ ale s takovým pečovatelkým zájmem, že top až dojímalo. :o))) No tohle je jeden z mála zachycených okamžiků, ale Maruška těm nejmenším věnovala mnoho zájmu a péče :o))) o dva dny déle plakal u dveří Matýsek od Silemy (asi o rok mladší) prý zrovna něco vyved tak byl vychováván a Maruška mi ně naprosto důrazným tónem, jak kdybych měla u ní velký rest za nepéči pronesla „ maminko pochovej ho“ v očičkách naprostý neštěstí , že to nedokáže sama, protože ho neunese.

Povídalo se do noci,ale moc jsem se neúčastnila. Maruška spala neklidně. Možná i kvůli přilišnému teplu na pokoji i když to ji druhou nic nevadilo. Co chvíli se budila a plakala . Když jsem z ní lámala proč, tak mě řekla „proto“ když jsme z ní ten důvod vylámala , tak mi řekla, že chce spinkat u strejdy :O(((( Má to v té hlavičce tak nějak nalinkované , že už je víkend, těšila se a prostě jí chyběl… a mě taky. Vlítla jsme okolo půlnoci nahoru do salonku pro včelku Máju po které se sháněla a pobyla fakt chvilku a vrátila se a Maruška břečela jak o život :O( a zase se budila, V jednu ráno jsem sáhla po zoufalém činu zavolat Jindrovi, když jsme si pul hodinky před tím příli dobrou noc aby ho alespoň slyšela, aby jí řekl, že u něj bude spinkat pak. Maruška jak ji nelze od telefonu dostat, tak ho vztekle odstrkovala. Nadále se budila celou noc s brekem. Takovou šilenou noc jsem u ní ještě nezažila.

´