je středa tak vyrážíme na Maruščino milované cvičení. Fotek by bylo víc a ráda bych jenže s tímhle foťákem nejde běhat za pasem a když musíte skotačit taky, tak je to nereálné. Fotitit jde jen když mají děti samostatný úkol. Po cvičení jsme jeli k našim na oběd a tam dali kolektivně chrupku a po nich kávu.
Pak bylo v plánu jet do lesa na mech ale jelikož se rozpršelo docela dost tak se branná cesta nekonala.Tak jsme podnikli plán bé. Šli jsme k nám a jí u kafča s Jindrou a za řádění Marušky s Ťapi olopala jabka a napekla z večer připraveného těsta štrůdly. Šlo mi to 4krát rychleji, protože Maruška ne“pomáhala“ a řádila s Kapinkou. Tak jsem aspoň%n měla ušetřenou práci večer, to by mi už Maruška pomáhala a při 6 šiškách by to bylo vážně nadlouho…Fotka z pidivenčení při cestě od auta, sice je Maruška mázlá, ale v tý fotce je všechno co vystihuje ty okamžiky, pohyb, radost, nadšení…..
Od tohoto dne se mi projekt pozdržel, protože se počítač neskutečně loudal, jak to někdy dělají, tak jsem restartovala…smrt byla tichá… už se nerozběhl, večer ještě bojoval a pokoušel se sekundu spouštět Okna, ráno už jen hlásil, že nevidí disk…( byl to on) budiž mu skládka lehká…
Tak jsem si zalezla do postele a místo zpracovávání fotek jsem si pustila jeden z mých filmových českých favoritů, film s přiběhem ze života a válečných časů Želary. Maruška se pak vzbudila a dívala se se mnou. Ne že bych chtěla, měla spát,a le ona to byla tak fajn chvíle, s jejími komentáři. Ona byla nadšená z těch zvířátek, hlásila, že „tam má pět oveček“ podle básničky a že tam jsou děti a prostě se tulila a komentovala děj filmu. Občas se v dálce střílelo tak povídala že tam mají ohňostroj . Občas to bylo blíž a to ještě nechápe, ona to pochopila slovy“ on upad“ a bylo to. Ptala se na věci a předměty jež neznala. Ač v blbou hodinu.. Byla to krásná hodinka . Maruška o mě opřená a nebo natulená pod peřinou poznávala svět z obrázků filmu. To špatný z děje naštěstí ještě nechápe.
0 komentářů:
Okomentovat