Dopoledne jsme měli akci zet se zapojením nabité baterky do auta. Marušce se to moc líbilo a byla nadšená že nám autíčko zase jezdí . Taky den poté mě celou cestu z Ohavče vykládala, že autíčko je hodný, že ho mám pohladit , tak jsem musela po cestě ještě hladit palubku a chválit :o))))) napsala bych to do projektu v ten daný den , ale tady je to tak tématicky zaškatulkovaný. Bylo to naše první delší setkání s Jindrovým taťkou ,naprosto pohodový , situace velice nestandardní,ale na tom nesejde, o to větší je aspoň legrace a je na co vzpomenout. Maruška z něj byla nadšená, jasně že se první ptala , kde má Ťapinku. Ferda zas chytal na mrknutí a my jsme si šli ohřát oběd. Ráno jsem si z mrazáku vytáhla moje listový těsto abych klukům za odměnu upekla něco na zub. Listové šátečky jsou zaručeně dietní (pro Jindru na rozhozená tělíčko) a přitom mňamkový. Akorát ně stihlo rozmrznout až někdy ne 2hodiny, kdy Maruška vstávala po obědě, tak nebyl čas ho nechat trochu přituhnout v lednici a tak nekteré šátečky byly tak nějak poňochňaný , jak bylo těsto teplé a víc se táhlo a lepilo. Tak ty hezčí jsme dali klukům a ty nestandarty jsme vzali do Ohavče ke kafču. Stavili jsme se mamče ještě na nákup v zahradním centru a pro vyžádané potraviny. Odvézt šátečky a pak do Ohavče něco pomoct. No než jsme to s těmi nákupy objeli tak už se takřka stmívalo. Ořechy jsme s mamšou sbírali za tmy .
Vyfotila jsme babičku jak čistí ořechy, teď je to tuctová dokumentačka, ale jednou , jednou se na ní neskutečně ráda podívám ,a budu u ní brečet protože je naprosto výstižná a vymalovává mi podzim víc jak nějaký barevný listí… a přeju si,a by tenhle pohled nabízel život ještě hodně dlouho :o)
1 komentářů:
Mě je moc líto,že takovíto laskavý pohled nemám ve vzpomínkách na mou babičku.Měla nás vnoučat moc a neměřila stejným metrem.A už umřela,takže vyříkat si to jaksik nemám s kým :-(.
Okomentovat