7.10.2009 Fajnovej náhradní program

Od rána bylo všechno jinak. Nějaká potvora co skočila na Jindru ho trápit nepřestala , tak místo kafíčka dával do kupy tělo. Tak jsme vyrazili na cvičení. U auta jsme potkali basáka Zdendu Sedláčka, ale čas rozvíjet řeč nebyl ,protože jsme to měli tak tak . Navíc já hlava děravá zapoměla doma bačkůrky takže ještě jedna otočka skok do auta a prd….akorát to zabublalo a prd. baterce došla šťáva jako čas od času. Nemaje nabíječky tak prostě preventivně nedobíjím . Tak se to prostě jednou za rok stane no. Dumala jsem co, těžko se dumalo , Maruška vzadu začala brečet že chce cvičit , těšila se na děti a chtěla jet teda kočárkem. To jsme přes celé město neměli šanci stihnout. Nakonec přijela zároveň pomoc a rozptýlení . Jindra ve stavu nevalném s taťkou přijeli pro baterku na nabití a s Ťapinkou , to bylo radosti. Ale Maruška už byla aspoň smířená a pořád mlela to co u ní miluju , to svý „no jo no“ …. „ono nám to nejede, no jo no“ „nemůžeme za dětma, no jo no“ brouček můj .

K prvním 3řem fotkám….velmi špatně se fotí, vše je na prví cvak, na který lístek jsem se zaměřila, ten mě Maruška vytrhla před objektivem. Takže všechno „na ostro“ :o)))

Zítra jsme měli v plánu jet do Paky za holkama a Matějem. Vyslali jsme echo , zda jsou dnes taky doma a vyrazili už dnes, neboť babičky jeli do Ohavče, holt se strejdou Pepíkem a my bychom bezůčelně brouzdali někde po městě, ne ze by se nedalo, ale když jsme jeli dnes, tak zítra můžeme už mamče pomoct na zahradě a na čerstvým vzduchu budeme až až . Maruška byla nadšená že pojede autobusem a protože jsme to měli tak tak . tak celou cestu pomalu utíkala, ale poslouchala jak hodinky , že má jít, protože se těšila.

Vím že tentokrát jsem podmínky nepřeprala vůbec.. no přijeli jsme na kafčo a hrátky dětí a ne na focení :o) a tak jsem cvakala Matějíčka jen tak na gauči jež měl tak tmavou deku a s bleskem abych trochu přeprala barvu místnosti , hned se mi vybavila Klarisa co s barvou stěn doma taky při focení bojuje. Tak jsem oranžovou srážela bleskem, no chtělo by to externí a nebo difuzér, žééé :o) Příště se polepším no, tak mám chlapáka na černým pozadí no. Však je to chlap a už né miminko :o)))))))) Si to okecávám co :o)))) Maruška o něj tak pečovala . Když začal brečet dostala jsme od Maruška sprda ještě dřív než jsem to stihla vůbec udělat. Než jsem prostě stíhla realizovat tak mě skoro třiletý batole sprdlo. „ Maminko, pochovej ho „maminko pohoupej ho“ prostě nám může kandidovat na matku roku. A zase mi pořád mele o miminku, že ho chce. Akorát z toho že já prostě musím počítám moc a moc tak jí prostě nemůžu koupit všechno na co si ukáže. Jindra je zlatej a plní jí přáníčka malá i větší, když to jde…Tak si hned srovnala ve své makovičce že u mamky vždycky neuspěje a tak hned hlásila že si řekne strejdovi, že chce miminko :o))) No když dostala koloběžku, když si ji tak moc přála, tak si prostě řekne i o miminko :o))) Jak si to prťata v hlavičce odvodí a občas ani netuší jak moc mají pravdu. Má pravdu že k tomuhle fakt strejdu potřebuje :o))) Jak moc se plní dětské sny ukáže jen čas :o)

Bylo to moc fajn. Holky se narodily stejný den a teď den je čim dál víc daleko, Strašně moc to uteklo. Už jsou nějak moc velký , už si i skvěle „pokecají“ Skvěle si rozuměly, stačilo by je jen pozorovat a bylo by o zábavu postaráno :o))) Pak nás šli vyprovodit , holky po cestě drandili na tříkolce. Občas probíhal konkurenční boj :o))) No jako v životě. Maruška ani nechtěla jet domů. byla nadšená. Od autobusu byla cesta delší, byla už unavená jak v poledne nespala , ale statečně došla i když s neposloucháním. Usnula brzo a já si normálně dala večer současný hit film Stmívání, jsem celý film neviděla ani nepamatuju. Ale nějak na mě padla nostalgie a vzpomínky, že ty 3 roky strašně utekli, že už nemáme ty miminka ale malá slečny a děsně ukecaný. Jindra si došek k mudrovi a tak se kávička nebude konat pár dní a já cejtím ve všech kostech jak moc se mi stejská už teď a Maruška se taky pořád ptala. Přiznávám že že ve svých 32 jsem jak puboš, to období mě minulo se vším všudy, no maximálně ty beďáry se mi nevyhnuly :o))) a tak to všechno vyšlo u toho co se stalo a co se řeklo a já si to teď vychutnávám zpětně a o to hlouběji, podložené realitou, ve fázi kdy rozum řídí srdce a ne srdce rozum. Prostě v tom lítám, ve všem :o)))