20.10.2009 kam došla naděje...

Dopoledne kafčo.. já si nemůžu pomoct.. Jsem na kofeinu závislá….Dojedli jsme nedělní oběd, dnes fakt vic masa jak brambor.. kde by se mi před rokem zdálo…. Den před rokem byl nazvaný naděje.. nekde umřela někde se rodí…..byl to den, kdy se rozhodlo, že se musíme do konce měsíce vystěhovat, protože Petr propil nájem, už pokolikáté…… a je o rok víc a my jsme jak v jiném světě, pro nás ho názývám rájem….po tom všem co bylo…..

Maruška se vzbudila po obědě až v půl 25 tak se cesta na úřady nekonala. Nechávala jsme jí až se vzbudí sama, teplotu už od včerejšího rána nemá, ale je unavenější. Já se tak těšila, že se dnes projdem a zafotím si, když už neleje a Maruška vstala skoro za tmy. Cestou k našim, kde jsme stíhli jen pidikafíčko a nahřát kůži jsme potkali Petra. Přivítal se s Maruškou, prohlídnul si znak na její šále (má dospěláckou z hraboše za 20) která má barvy Sparty. No sparťanský znak tam nemá, tak Maruška o šálu nepřišla….rozloučil se s ní….tak minuta čistého času….na mě nepromluvil ani slovo a fakt mě to nevadí… před rokem byly velké projevy a vedly k našemu štěstí ač se to v daný moment vůbec nezdálo….

Jelikož jsme přišli už tak pozdě babička akorát poslouchala mši v rádiu tak měla čas nerušení. Maruška si u ní chtěla půjčit andělíčka. Chodila s ním a povídala tak jak jí to říkává babička, že ji opatruje .. a má pravdu.. já vím jak se náš anděl jmenuje , nemá křídla , ale to srdíčko….Ať vypadá jakkoliv tak byl s náma…..k dnešnímu dni víc než příznačné…