pátek 23. října 2009

23.10.2009 vzpomínky můj život

Je pátek a s ním plavčo. Maruška je ve vodě jak kachna, jen se chce míň potápět. Naplavala by kilometry. Ale absence a nedostupnost bazénu (finančně jsme si ho mohli dovolit jen jednou za měsíc) a venkovní vody pro potápění nevhodné. A to dítko má prostě čím dál více svojí vůle tak když řekne „nenene“ tak si za tim stojí.


Pak jsme se stavili u taťky mamča zapomněla sebou do Ohavče tašku s jídlem, tak jsme šli na záchrannou výpravu :o))))) Taťka jel za chvilku pro zelí na nakládání. Tak to vzal s námi k autu Maruška pomáhala tlačit.

Ještě musím připsat, byla jsem na benzíne dofoukat si gumy . Pak jsme jeli s Maruškou po Penny, že koupím zeleninu na svíčkovou a čaj a Marušce nějakou tu malou dobrotu od cesty. Potkali jsme tam Petra, říkal mi o tom, že by chtěl Marušce koupit dárek k narozeninám, Nedávám si naděje. Nekoupil ji za celý rok co je od nás vůbec nic, ale absolutně vůbec nic. Je mi to jedno . když bude chtít ať to udělá, já mu bránit nebudu. Jen by mě zajímalo, co vymyslí. Spousta lidí zná Marušku líp než on, protože se s ní setkávají, protože se s ní znají. OIn o ní za ten rok neví vůbec nic, co má ráda, s čím si hraje, co jí nezajímá , on to neví, protože nemá zájem.. Maruška mu přimo v obchodě řikala , že by chtěla dobrotu.. netrklo ho ho…nekoupil ji ani sušenku za pětikorumu… Když odešel Maruška se pořád hlásila,že chce párek. Tak jsme se ji zeptala , zda radši dobrotu nebo párek , ať si vybere.. vybrala .. párek.. dostala ho a byla nejšťastnější dítko pod sluncem. Stál 4 koruny a táta je pro ni neměl…


jen co se Maruška vyspala vyrazili jsme do Ohavče potravinovýma zásobama :o))))

tohohle broučka jsem fotila skoro ve tmě a s bleskem, tak na ty podmínky vyšel ještě dobře. Všechno už se ukládá k zimnímu spánku.







a když se setmělo přemístili jsme se „do chalupy“ k teplým kamínkům, k čaji a čersvým vdolkům a rohlíkům co pekla babička, dřív bývaly každou sobotu…a babička obírala cibuli jež jsem sundala usušenou ze vrat a rovnala provázky z té obrané.. já vím že spousta už jech je nových.. ale spousta jich je původních a já pořád vidím dědu jak je vázal přesně na míru aby byly uzlíky až na konci..a to už tu za chvíli nebude 21 let…Byl to fajnovej den, jen chybělo kafčo s Jindrou. Jam mě pak vyprávěl v neděli. . Kapinka pískala,neboť chtěla za Maruškou, Maruška se ptala nich, kdy tam půjdem a já za sebe bych mohla napsat romány.. že jsem kafi závislá a že doma sama se sebou si ho nedávám a nechybí mi.. to je jednoduchá a výstižná věta…

a proč se melu tak okolo provázků co vázal děda a vdolků jež peče babička .. vím jak moc mi budou chybět , ač je recept jednoduchý a znám, nikdy nebudou takový a nikdo z nás neumí zamotat rohlíky jako babička…dnes ráno našemu společnému kamarádovi Lojzovi žijicímu v USA zemřela žena. Náhle a rychle a času tu mohla strávit o hodně moc víc…čas a osud je tak nemilostrdnej…Takhle mladý lidi by tu prostě měli ještě bejt…sakra sakra…

1 komentářů:

AndyPan řekl(a)...

je mi líto, že to máte takhle s tátou:-((((fakt.