11.6.2009 Boží Tělo - Ostružno

Dopoledne byla klasika, rituál na pohodu , kafčo s Jindrou . Jen já jsem byla za macechu, chtěla jsem Marušce vyhodit klacek, který táhla zvenčí pro Ťapulínku. Nepovedlo se, Ťapinka si měla s čím hrát a páníček si zase mohl hrát s vysavačem. S odstupem jednoho dne už nevím co jsem potřebovala dodělat, než jsme vyrazili k Jindrovi. Vím jen že Maruška hoto využila, přitáhla si stoličku od Janičky , vylezla si na linku a až dozadu sáhla pro lentilky, co jsou za odměnu. Nechala jsem ji pár jich zobla a ona sama od sebe pak povídá. „Podělim, dám stejdovi a Ťapulínce „ tak ty rozházený lentilky, jak se měla rozhozený po gauči a vybírala si barvičky posbírala a pak je hrdě nesla k Jindrovi kde se poctivě se všemi dělila. Fakt zlatíčko. K obědu jsme si pak ohřáli čočku s uzeným, slečna vypucovala uzený, čočky jen ďabek :o))))

Po rychlé domluvě tu odpoledne přibrzdila Alena Kaňková st. Přivezla mě redakční foťák Lumix FZ30 s tím že nafotím Boží Tělo v Ostružně, a vrátím foták i s fotkami druhý den dopoledne. Že bude mít aspoň vyřešenou reportáž. Sice mám půjčenou EVF od Blaňule, ale tentokrát jsem byla ráda za Lumíka, tamtu jsem ještě nestihla zcela ovládnout a na mý fotečky se už rok co rok spolíhaj. Mají rádi můj pohled na tuto akci okem hledáčku, a já jsem vážně ráda, že těm babičkám a mamkám a družičkám udělám radost, že mají dokumentaci, jež se jim líbí. A na Lumíka, hlavně jeho ovládání jsem byla zvyklá z mého kompaktu takže jsem si s ním věděla rady hned.

Pak jsme jeli na sídliště Marušku ustrojit do šatiček a hurá do Ortružna. letošní přípravy byly kruté. Vítr rozlámal všechny pergoly, venkovní oltáře stavěli několikrát, nakonec tam zbyly jen 2, jeden po boku kostela s tou rozlámanou pergolou a druhý u křížku, výzdoba chudší oproti normálu, zničil to vítr. Dva další oltáře byly letos vevnitř. Víc tomu nerozumím, Maruška tam byla od družičkování a já od focení :o)))) Přesto tam čas od času chodím ráda ač nevěřím. V tom Ostruženským kostele mám vždycky pocit, že kdybych se při mši otočila, že ten můj děda bude sedět tam kde sedával…Je takovej rodinnéj tenhle kostel, všechny křtiny a pohřby se konaly v podstatě tam. A křestany mám ráda, jsou to lidičky až na světlé vyjímky co potvrzují pravidlo. žijící podle těch správných kolejí. Vzdyť kdyby všichni dodrřovali obyčejné desatero, aniž by věřili, byl by na světě takový klídeček…..bohužel no.

Maruščin největší zážitek, při přijímání Těla Páně s ní babička chodí pro křížek. Mlela potom celý zbytek dne a i dopoledne. Pořád že „udělal křížek na čelíčko“ „ a babičce taky“ a ještě k tomu kecala, protože na prvním přijímání nebyla ani nebude ,ale tvrdila mám „dostala do pusinky „ :o)))))

Vím že tady by měli být obličeje světlejší, ale proti nebi se mi to tak nějak líbilo, ten kontrast….

To by jeden nevěřil,jak důležité zboží je lupení do košíčku. V kostele při konci vše se o něj strhl takový boj, že i Maruška lízla jednu družičku po hlavě košíčkem :o)))) ale jinak poctivě rozdávala a sypala. I mě nosila lupinky. No… asi jsem jediná kdo si při focení v kostele skoro lehl na zem, ale odolejte tomuhle, to se nedá, pokud jste jako já takovej zapálenej amatér. :o))))

Moje malá družička, taky je křtěná tady. Já si nemůžu pomoct, mám k tomuhle místu vztah ač nevěřím. Vždyť krom jiného jsme se tam nadřeli, abychom ho jako památku uchovali pro naše děti. Náš Václav tam opravoval křížovou cestu, z havarijního stavu z ní udělal skvost. Na lešení si tykal s Honzou Nepomuckejch, když mu lepil uraženej nos….se pak nedivte…. :o))))

Baterka u fotáku mě klekla se zavřením dveří kostela. Omlouvám se některý fotky mohly bejt lepší, ale nechtěla jsme moc blejskat, aby mě vydržela baterka. Občas mi kompozici rušila třeba igelitová taška z Penny se zásobou okvětních listků. Občas je v šeru kostela něco mázlé, co se hnulo rychleji, ale chtěla jsem, aby se tam našel skoro každý, tak jsem nahrála co šlo.Všechny fotky z výběru jsou TADY