Dopoledne jsme kafíčkovali, Maruška se tam vždycky tak těší , to byly zas manévry a boje :o))))))) Tady si vyklepává nutně botu
Když se Maruška vyspala, vyrazili jsme směr k sídlišti. Už tam čekal Martínek, přišli jsme teda trochu dýl, neb jsem se se stavila ve Fololabu, zda by nevěděli co s tou záhadou se zrcadlem od Janinky. Na sídlišti už stavěli lešení. Zbytek odpoledne jsme bojovala se signálem Ufona, bylo potřeba zaplatit složenky. Za cca 2 hodiny se mi podařilo díky signálu protlačit 2 platby.
cesta domů trvala věčnost, Maruška neposlouchala, utíkala, pak zas nechtěla jít, od kašny jsem jí tahala přes půl hodiny. Jindy se zas šťourala v kanále. Věčně jsem ji sundávala někde z kliky. Zkoumání světa chápu, ale odpoledne, my domů dorazili skoro v 9h večer, procházka pěkná, jen na mě koukají jak na nezodpovědnou matku,ale když dítko má času dooost. :o)))) Takže místo 30 minut 2 hodiny…
Moc jsme toho dnes nenapsala, před půlnocí jsem dovařila, aby bylo dopoledne zas volné, buď pro kafíčko,hraní. A je mi nějaká zima. Tak budu psát příště :o))))
6 komentářů:
Barbarkaa - píšeš a dotýkáš se mého srdce, tak nějak lidsky, s porozuměním všeho toho krásného i méně, co se člověku přihodí. Nečetla jsem zdaleka všechno, vlastně jen takové úlomky, ale určitě máš dar psát a tvoje slovo hladí, občas trochu nostalgicky, po starých zašlých časech "dobrých" pohřbů a je v tom cítit zájem o lidi kolem tebe, ty sama, tvoje láska a dávání z nitra, mj. i ty fotky jsou pro mne krásné a pravdivé. Dá-li Bůh, začtu se víc, třeba někdy jindy, dnes mám pilněji:), jsem totiž křesťanka a u tebe se mi líbilo. Díky za příjemné zastavení. Jestli dovolíš, ještě než se vrátím ke svým povinnostem, ráda bych tě přivedla páru slovy k malému zamyšlení nad tím, co je z mého úhlu podstatné.
Barbarkaa - píšeš a dotýkáš se mého srdce, tak nějak lidsky, s porozuměním všeho toho krásného i méně, co se člověku přihodí. Nečetla jsem zdaleka všechno, vlastně jen takové úlomky, ale určitě máš dar psát a tvoje slovo hladí, občas trochu nostalgicky, po starých zašlých časech "dobrých" pohřbů a je v tom cítit zájem o lidi kolem tebe, ty sama, tvoje láska a dávání z nitra, mj. i ty fotky jsou pro mne krásné a pravdivé. Dá-li Bůh, začtu se víc, třeba někdy jindy, dnes mám pilněji:), jsem totiž křesťanka a u tebe se mi líbilo. Díky za příjemné zastavení. Jestli dovolíš, ještě než se vrátím ke svým povinnostem, ráda bych tě přivedla páru slovy k malému zamyšlení nad tím, co je z mého úhlu podstatné.
Říká se, že kdo hledá, najde. Myslím, že pokud někomu dovolíme, aby se zabydlel v našem srdci ne jenom jako host, ale dáme mu možnost formovat nás skrze bohatství své přítomnosti ve vztahu, jsme blízko něčemu vzácnému a ojedinělému. Myslím, že je dobré dovolit to Bohu tím, že mu dám důvěru a otevřu se mu. Dovolím si trochu solit; nezklame -nemá to v povaze, neutíká, nevyhýbá se nám pohledem, neskrývá se za berličky hezkých slov, je přímý a pravdivý tak jak ho znám a vždycky při nás lidech, byť v něj nevěříme, skutečnou pomocí. Vím, že je tu mnoho proč to a ono dopustil, když existuje, ale i na to těm, kteří mu dovedou naslouchat a otevřou své srdce (jeho výrok: kdo má uši k slyšení, slyš), dává odpověď. Nebudu dál rozvádět, jen jestli jsi někdy skládala puzzle, sama víš, že nestačí mít jeden kousek, aby obrázek dával smysl, je třeba hledat, poskládat je k sobě skrze trpělivost a ochotu pracovat na díle.. :) Náš život je toho hoden.
Za sebe: Říká se, že v nouzi poznáš přítele. Poznala jsem že existuje, pomohl mi a odpověděl, dokonce uzdravil, přestože se rozum vzpírá, v srdci vím, že to tak je a je mým přesvědčením, že nejsme výplodem evoluční teorie, nýbrž jeho stvořením, že nás má rád takové jací jsme a dává tomu všemu dění skrze sebe a to, že jej poznám osobně, smysl. Přestože stvořil masy, je zároveň Bohem jednotlivce a na důkaz své lásky za nás dal svého syna -Ježíše Krista, který dobrovolně zemřel za každého člověka bez výjimky, ať dobrého nebo ne. Když někdo dá své vlastní dítě, aby zachránil jiné, tak nad tím zůstává rozum stát! Můj určitě. Ježíš dal sám sebe bez ohledu na mé díky, prostě se vzdal sebe, aby mě, (nás lidi), přivedl k Otci v nebi skrze dílo vykoupení a smíření na kříži. Když někoho miluješ, máš ho v srdci a když ten člověk zemře, žije skrze tebe dál, ožívá ve tvých vzpomínkách kdykoli na něj myslíš.
S Kristem je to podobné s tím rozdílem, že nezůstal v hrobě. Zemřel na kříži za naše hříchy, nemoci a slabosti, tak jak to Bůh předem řekl skrze proroky v Písmu, třetího dne byl vzkříšený a teď žije v nebi u Otce, kde se za nás lidi přimlouvá po jeho pravici. Ježíš slíbil -a jeho slovo vždy mělo a má váhu pravdy podloženou skutky, že přijmu-li jej za svého spasitele a vyznám mu své hříchy, poprosím za odpuštění svými slovy, přijde ke mně osobně bydlet do mého nitra. Poznám rozdíl i prakticky ve svém životě, říká se tomu nové narození, prostě se jako člověk narodím z Ducha. Ale stejně jako se narodí malé dítě i právě nově narozený člověk potřebuje výživu. Je to Boží slovo, kterým rostu a Bůh mě skrze něj v životě vede a vychovává, hlavně Nový zákon, část Bible, ve které ke mně Ježíš mluví. Tahle potrava je nezbytná pro zdravý růst člověka, odděluje ho od pravdy a lži v jeho myšlení a dává prostor k růstu ve svobodě a taky naději do budoucna.
Modlitba mých rtů spojených vírou se srdcem, můj krok k Bohu, na tom záleží. Mám svobodu říct mu ano i ne. Moje volba určí, kde strávím věčnost, to je naděje, o které hovoří do budoucnosti a taky že by chtěl, abychom neměli starosti, ať se na něj spolehneme. Je to tak, že kdo k Bohu přistupuje, musí věřit, že Bůh je a že se dává poznat těm, kteří ho hledají. Bez víry (důvěry) ho poznat nelze. Můžu mít informace, teorie, ale to je tak vše. Náš hřích -cokoli jsme byť jen v mysli nebo i skutky udělali proti Bohu nám totiž brání v přístupu k němu, abychom mohli přijít do jeho blízkosti a mluvit s ním -a tuhle cestu do nebe a jeho přítomnosti nám zprostředkoval Kristus. Je našim prostředníkem mezi Bohem a lidmi. "Nikdo nemůže přijít k Otci než skrze mne", řekl, a já potvrzuji, že to tak je. Moc ti přeju, abys ho poznala ty i všichni, které nosíš v srdci, protože jedině tak se může naplnit nádherný plán pro tvůj život, který Bůh připravil, abys žila tady na zemi podle jeho vůle -dobré a dokonalé. Nikdo z nás není omyl nebo nějaká hříčka přírody. Setkávání s ním všechno řeší, nejde o ráj na zemi, ale mít "ráj" v Něm, miluji-li ho, pak poznám jeho hlas, a to je jeho zaslíbením pro každého kdo k Bohu přijde. "Moje ovce znají můj hlas". Zvu tě a žehnám ti, abys poznala, jak miluje tebe i Marušku každý den od chvíle, kdy vás stvořil a zamiloval si vás, dal za vás svého Syna jako výkupné. Kéž otevře tvou mysl i oči, dá ti prohlédnout, porozumět a uvidět jeho slávu ve tvém životě! Moc ti přeju, ať žiješ v Jeho blízkosti, někdy unavená jako máma, ale přitom radostná s tím, že to zlé je za tebou a tys přešla ze smrti do života, protože tě zachránil. Žehnám ti! Zdenka
Četla jsem knihu Pět jazyků lásky, která mi pomohla v pohledu na nás, lidi, ale autora už si nepamatuji a taky knihu Hranice, je o zdravých mezech ve vztazích a v osobním životě, napsal ji. Dr.Henry Cloud spolu s Dr. Johnem Townsendem a pokud se ti dostane do rukou, přestože není přímo o Bohu,určitě tě obohatí, můj tip na závěr a odpusť délku, tak nějak vyplynula z prosby -jen modlitby k Marii (zdrávas) aj. jsou v rozporu s křesťanstvím, Marie naplnila Boží plán, ale ona není Bohem, přestože se jí Kristus narodil, nemáme se k ní modlit, to je jen moje poznání, nic ti nevnucuji. Život s Bohem je o svobodě -mít svobodu se rozhodnout pro anebo proti, nelze být neutrální, nejsme územím nikoho, buď žiju Pánu nebo ne, pokoj Boží ať tě vede i chrání.
Okomentovat