Maruška navzdory nočnímu řádění vstávala v půl 8. Ráno bylo nádherný a kafíčko chutnalo úžasně, pořád jsem nenašla svou básničku co byla vysněná a stala se realitou, ale větu „ráno v němž dvě kafe voní ….„ si pamatuju. Jen teď už vím, jak úžasně dokáže vonět. Za 5 let se nepamatuju, že by mi Petr takhle uvařil kafe, nebo jo, ale nebylo nikdy v takový pohodičce. Většinou když už ho uvařil, tak se mě ani nezeptal, zda mám chuť a já třeba zrovna nechtěla. A trvalo mu pár měsíců než se naučil, že kafe nesladím, Jindra to pamatuje hned. Dali jsme píct roládu , dali vařit brambory a pak si šmákli. Druhou půlku jsme dali chladit na balkon, aby rychleji ofoukla a dala se dát do ledničky a my mohli jít. V tu chvíli jsme se fakt museli smát. Maruška která se neustále dělí o něco s Ťapkou hned konstatovala „jééé maso, Ťapulínko pojď hamat! :o)))) pak se nemohla od pekáče urvat a ládovala se sosem, a kapala ho Ťapi do tlamy.Sice by se to nemělo,ale my ji nechali, protože byla prostě úžasná, štastná…
Doma jsem dala Marušku hned spinkat a když se probudila, šli jsme k na sídliště. Na odpolední kávu. Ta fotka.. tohle už mě krká, to že tam ti co mají roznášet letáky dávají 50 výtisků pro 16 partaji už jsem si snad i zvykla, ale tenhle balík ano nerozdělali. Fakt nemám slušných slov, chudáci lesy o těch co za to těm lemplům platěj ani nemluvím.
Nevím proč mi tenhle chlápek děsně připomínal Petra. Kšiltovka a krabicák a nemoh ani stát. Po tak úžasném víkendu jako byl tenhle u Jindry se mé radosti ještě násobí, že už je všemu tomu co bylo konec. A naše jedno pivko napůl sem tam , je jako malej velkej ráj.
Víkend byl úžasnej, čas strávenej s Jindrou se krásně natahuje a neskutečně utíká, protože je nám krásně. A čím dál víc vím, že bych to chtěla takhle napořád.
0 komentářů:
Okomentovat