19.6.2009 áááááááááách

Ráno jsme byli plavčit, před létem naposled, co se týče kurzu. Nařknutí bez logiky mě trochu dostalo, zvláště když je tolik svědků pro pravdu, ale kašlu na to, kvůli Marušce to musím vydržet, Do 3 let by mohla jít ještě najeden kurz. I když konec budu muset nějak plácat s prací, při nejhorším za nás půjde někdo jinej.Po herně jsme jeli k taťkovi ,už tam čekal i bratranec Péťa, byl u zubaře, tak se tam jen tak stavil, takhle by to mělo bejt. Tak jsme chvíli poklábosili. ve dveřích jsme se akorát potkala s poštákem, který přinesl hmatatelný sen. Můj letitý sen, snila jsem o ní už tak 15 let, ještě z dob analogu a myslela jsem, že ještě pár let snít budu. je to zvláštní jak už se mi několikrát stalo, jak se živý sny plněj. Nechtěla jsme za nic mobil a takových bylo, že jo, a dnes už ho má pomalu každá babička. Pak se mi zdál několikrát živej sen, že ho mám. Pak jsem řekla našim, že přidu ráno a vrátila jsem se ráno a chytila jsem druhou o futra, to bylo v roce 2001 a mě bylo 24….. tak jsem to zkousla a mobila si pořidila (a od tý doby bez něj nemůžu být) ,abych se mohla hlásit ač v tomto věku ehm, mou koment…. a Pak se mi začalo zdát o autě, že jsme koupili. Všude jsme jezdili na kole, nijak nám nechybělo, sice jsem řidičák měla, ale tak nějak jsme se bála technické stránky věci, než se všechno naučím, co a jak je třeba atd… Pak babičce zjistili rakovinu a bylo jí třeba vozit na ozařování a koupě auta se rozhodla ze dne na den…a od té doby bez něj nemůžu být :o))) no mohla bych,ale život je tisíckrát jednodušší. Pak se mi na srazu FFF zdál živej sen, že mám zrcadlovku, vůbec jsme mu nevěřila, ač svý živý sny znám, že se plněj ( a bohužel i ty smutný) ale tohle nebyla akutní potřeba, jen velikej sen, co jsme si jednou chtěla splnit. A najednou jí držím v ruce. Nemám prý líčit, kdo co a jak, Spousta lidí na to měla svůj názor, v něčem pravdu měli, něco zas viděli jinak, neb nevidí do nás. Všechno má svý pro a proti, jako všechno. Teď už vím, že jsem udělala správně a tímto všem zasvěceným ať do stránky duševní, či finanční děkuju. Prostě držím v ruce svůj sen o pár let dřív a jsem šťastná jak blecha. Přes všechny rady že vystačím s levnějším Pentaxem, nebo tak jsem nakonec zavrhla, a přes přidušenost rozpočtu pořídila Canon, neb věřím, že teď už bude doopravdy líp a časem se bude dovybavovat a pak bych musela měnit všechno. A tak to je, jak to je.. no a já můžu říct jako o mobilu a autu, že „teď už bez něj nemůžu bejt „ :o))))) Já jsem šťastná, že všechno už je tak jak má bejt, pohoda, klídek, štěstíčko a tohle je třešinka na dortu….

Pak jsme jeli dom, dali si oběd, polívku a špercele s oříškama, ty miluju. A já dala Marušku spát. sice do byl boj, ale zabralo to, že když se vyspinká že pak půjdem odpoledne ke strejdovi a k Ťapulínce. Taky když se probudila to byly její první slova, chvíli kručela, než sem ji vysvětlila, že musí počkat až přijde strejda z práce.

Jelikož se vzbudil objekt na focení tak jsem, cvakla pár snímků. Kvalita nic moc, dnes celé odpoledne pršelo, a byla tma a tma a s bleskem to prostě není ono. Ale Marušce se strašně líbilo , jak ve foťáku klape zrcadélko, a tak skandovala „maminko ještě foť“ no neposlechněte jí, když tak krásně pózuje. To že je po mamince se projevilo už včera, kdy hustila do plyšového vlka od Janiček „udělám Ti krásnou fotku“ a jako foťák používala jakousi kostku z hraček.

Pak jsme vyrazili na kafčo a hraní s Ťapulínkou. Takhle vypadá naše pohodový kafe… jako by člověk lítal……

a ty dvě se mohly láskou sníst. Jen mi radost jeden příběh z dneška, a není jen na dnešek :O((((( Děj byl jak z pohádky a teď je to jak blbě vymyšlenej film dějem co jen tak nevymyslíš. Držím pěsti, moc a moc a o to víc si vážím každé kapičky štěstí, jež k nám přišla.