17.6.2009 .. jdeme kupovat myš...

Dopoledne u nás byla teta Romana s dětma, jedinej člověk kterého jsme schopná z Petrovy rodiny akceptovat, ať čas o času zajdou, pomohli mi při stěhování aspoň hlídat Marušku. Pak jsme slupli hustou polívku , neb Maruška se díky návštěvě nacpala sušenkami tak nechtěla víc. Uspávání bylo pracné, ale zabralo, že po vyspinkání půjdeme ven a nebo za strejdou a Ťapinkou nebo babičkami. Vzbudila se ve čtvrt na 4 a začala si krásně hrát, tak jsme chvíli plnila scrapíkové resty , akorát přišel Jindra domu , já potřebovala dostínovat uložit a že půjdu, ještě že jsem mezi uložila. Myslela jsem že se k počítač, ale po restartu jsem zjistila, že chcípla myš. Tak jsme ještě před kafčem šla do nejbližšího obchodu koupit novou, je to fakt kousíček, ale na druhou stranu než chodíme k Jindrovi. Maruška mi vyváděla ,. že tam nejde, že strejda bydlí tam a ukazovala na druhou stranu. nakonec jsme ji tedy utáhla na to, že maminka musí jít koupit myš. Maruška si zřejně představila tu živou, proto běžela tak nadšeně k obchodu, čehož jsem fakt využila. Jinak to jdeme i hodinu :o)))) Koupila jsme nejlevnější zvíře, Maruška mi pak tu rozbitou večer dávala k tý nový se slovy „maminko mám stejnou“ a z obchodu pádila za strejdou. Jelikož jsme přišli z druhé strany , tak jsme ji nechala hledat vchod, jak byla šťastná, když ho našla. S oblibou mačkání čudlíků ve výtahu otevřela znovu dveře a pak mě sprdla „maminko zavži jedem ke stejdoj“ :o))))

jeden nalitej u Veselky a já už štastně pozpěvuju Písek , (dřív jsem z něj brala sílu ), po tom co mě dorazilo včera si prozpěvuju „ Pevnou vůlí, asi příliš neoplýváš, zdá se že nemíníš mě vážně brát „ tak tahle část už je za mnou „.. asi zkusím někde jiný příběh, ale už teď ti můžu říct, že mi necházíš, asi zkusím někde jinej přiběh, kterej bude lepší konec mít…“ a já jsem šťastná že už ten přiběh žiju a v ten šťastnej konec doufám….nebo spíš v to, že bude bez konce…..že pořád bude… protože .. „já nejsem z těch co po těžký ráně nevstanou..“

Dnes byl den montování stolku a my zjistili, jak dvě nerozumný slečky dokážou rychle roznosit a poztrácet šrouby, gumičky a krytky :o)))) A Ťapinka poprvý hárá, já zrovna měla rezervní spoďáry pro Marušku, ty nejstarší, vlastně jedny ze svou slipů, tak jsme je Ťapince dali a Maruška byla nadšená, ještě hlásila, že nemá Ťapinka ponožky. No ještě že byli po ruce zrovna ty slipy, si dokážu představit.kdyby ve stavu nouze přišly k potřebě Maruškou milovaný bikiny se žirafou. :o)))) Večer jsme pobyli ještě dobu na hříšti.